Wiktor Gomulicki
| Wiktor Gomulicki | |
|---|---|
| Narození | 17. října 1848 Ostrolenka |
| Úmrtí | 14. února 1919 (ve věku 70 let) Varšava |
| Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Povolání | spisovatel, literární kritik, básník, právník, kritik, historik, literární vědec a publicista |
| Zaměstnavatelé | Kurier Warszawski Kolce Mucha Ilustrowany Kurier Codzienny Tygodnik Powszechny |
| Ocenění | Cena Elizy Orzeszkowé (1918) |
| Děti | Juliusz Wiktor Gomulicki |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wiktor Teofil Gomulicki, pseudonymem Fantazy, (17. října 1848 Ostrołęka – 14. února 1919 Varšava) byl polský novinář, spisovatel, básník a esejista. Byl významným tvůrcem polského pozitivismu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Wiktor se narodil v rodině Jana Gomulického (1817–1899) a Antoniny rozené Damska. Měl dvě sestry: Wandu Lewandowskou a Marii Lubowieckou. S partnerkou Marií rozenou Humięckou (1859–1889) měl syna Romana, který se utopil ve Varšavě v řece Visle (1888–1906), s manželkou Michalinou rozenou Życińskou (–1899) měl syny Wacława (1893–1959) a Henryka (1894–1960) a s manželkou Franciszkou rozenou Matuszewskou měl syna Juliusze (1909–2006) literárního historika a esejistu. Wiktorův pravnuk Maurycy Gomulicki (1969) se stal grafikem a fotografem.
Dětství, které později připomněl v románu pro mládež Wspomnienia niebieskiego mundurka (1906), prožil v Pułtusku. Tam navštěvoval střední školu při benediktinském klášteře. Od roku 1864 žil ve Varšavě, kde dokončil gymnázium a v roce 1866 začal studovat práva na Szkole Głównej. Tam také debutoval jako básník na stránkách časopisu "Tygodnik Ilustrowany". Když se v roce 1869 univerzita přeměnila na ruskou, Gomulicki studia zanechal.
V letech 1873–1874 a 1887–1889 pracoval v redakci "Kurier Warszawski", 1875–1888 "Kurier Codzienny", v roce 1874 redigoval "Muchę", v roce 1881 "Kolce", v letech 1889–1890 "Tygodnik Powszechny", spolupracoval s "Prawdą", "Świtem" a "Krajem". V roce 1893 obdržel medaili I. třídy a čestný diplom Belgické akademie umění, dovedností a literatury. V roce 1911 byl odsouzen na rok do varšavské citadely za napsání předmluvy k povídce Adama Mickiewicze (trest si neodseděl díky amnestii pro politické provinilce). V roce 1912, při příležitosti 30. výročí jeho spisovatelské činnosti, byl poctěn vydáním obsáhlého výběru z jeho drobných prací s názvem Pokłosie. V roce 1918 mu byla udělena literární cena Elizy Orzeszkové. Proslul také jako sběratel. Jeho sbírka zahrnovala díla Fridricha Kryštofa a Adolfa Dietricha, grafiků spjatých s Varšavou, soubory grafik dokumentující rozvoj litografie ve Varšavě.
Wiktor Gomulicki zemřel ve věku 70 let, byl pohřben na Starych Powązkach (oddělení 202-5-2/3).
Práce
[editovat | editovat zdroj]V jeho tvorbě jsou nejvýznamnější básnická díla, která se vyznačují jemným zvládnutím formy, pestrou strofickou a veršovou stavbou (Poezje 1882, Poezje 1886, Nowe pieśni 1896, Wiersze, Zbiór Nowy 1901, Biały sztandar 1907, Światła 1919, Pod znakiem Syreny 1944). Psal také díla s reflexivně-filozofickou a pacifistickou tematikou. Ve svých dílech se zabýval tradicemi, každodenním životem a krásou Varšavy (W kamienicy, Pod Okrętem, Schadzka, Warszawa wczorajsza). Řadu básní věnoval Ostrołęce, městu, v němž se narodil (Nad błękitną moją Narwią). Zanechal po sobě několik historických románů, řadu sloupků a byl také plodným prozaikem. Jako překladatel se věnoval také poezii, jako první v Polsku přeložil Charlese Baudelaira (Kwiaty zła). Jako jeden z mála autorů té doby hlásal velikost Norwidova díla.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vydával svá díla od roku 1870, první sbírky poezie v roce 1873 a 1882, z nichž nejvýznamnější byly:
- Poezje, 1887
- Nowe pieśni, Petrohrad, 1896[1]
- Pieśń o Gdańsku, Varšava, 1900[2]
- Wybór wierszy, 1900
- Biały sztandar; pieśni miłościwe, Varšava, 1907[3]
- Światła, 1919
Novely
[editovat | editovat zdroj]- Chałat, Varšava, 1905[4]
- Oracz, Nieprzespany sen pani Maciejowej, Filemon i Baucis, Varšava, 1908[5]
I další novely byly populární, jubilejní výbor novel vyšel s názvem Pokłosie v roce 1913.
Romány
[editovat | editovat zdroj]- Niedziele Romcia, Varšava, 1896[6]
- Cudna mieszczka, Varšava, 1897[7]
- Miecz i łokieć, Varšava, 1903[8][9]
- Wspomnienia niebieskiego mundurka, 1905
- Ciury, Varšava, 1907[10]
- Siódme amen IMC Pana Mokrzeckiego, 1910
- Car widmo, Varšava, 1911[11]
- Bój olbrzymów, Varšava, 1913[12]
Ve svých Opowiadaniach o starej Warszawie z roku 1913[13][14] se stal oslavovatelem polského hlavního města. Ve dvou svazcích, literárních skic Kłosy z polskiej niwy (1912)[15] a Sylwety i miniatury literackie (1916), shromáždil mnoho zajímavých podrobností ze starých let. Souborné vydání Gomulického spisů a komplexnější zhodnocení jeho díla chybí.
Byl také encyklopedistou. Na žádost Zygmunta Glogera napsal pro jeho Encyklopedii staropolskou (Encyklopaedia staropolska) heslo s názvem Litografie polskie najdawniejsze. Jeho jméno jako spoluautora této encyklopedie uvedl Gloger v doslovu ke IV. dílu.
Překlady
[editovat | editovat zdroj]- Kwiaty zła – Charles Baudelair
- Kapitan Czart: Gomulicki przygody Cyrana de Bergerac – Louis Gallet, Varšava, MG, 2017
V češtině
[editovat | editovat zdroj]- Poslední soud – přeložil Norbert Mrštík, Praha: František Šimáček, 1890
- Novelly a skizzy – př. Jan Josef Langner, Praha: Jan Otto, 1902[16]
- Na Vánoce – úvod František Sekanina; př. Karel Handzel; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 63. Praha, J. R. Vilímek, 1914
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Wiktor_Gomulicki na polské Wikipedii a Wiktor_Gomulicki na anglické Wikipedii.
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Wielka Ilustrowana Encyklopedia Gutenberga (1934–1939)
- Zygmunt Gloger: Encyklopedia staropolska ilustrowana. T. IV. Warszawa: Druk P. Laskauera i W.Babickiego, 1903
- Kamilla Pijanowska, Wiktor Gomulicki (1848–1919), w: Miłośnicy grafiki i ich kolekcje w zbiorach Muzeum Narodowego w Warszawie, katalog wystawy, 6 lipca – 3 września 2006, Muzeum Narodowe w Warszawie, Warszawa 2006, s. 76–85
- Wiktor Gomulicki: znany i nieznany – pod redakcją Bogdana Burdzieja i Andrzeja Stoffa. Toruń: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikolaja Kopernika, 2012
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wiktor Gomulicki na Wikimedia Commons - Digitální kopie děl na KPBC
- Díla Wiktora Gomulického na stránkách Wolne Lektury
- Wiktor Gomulicki v online polském biografickém slovníku