Subh-i-Azal
| Subh-i-Azal | |
|---|---|
 Subh-i-Azal na fotografii, datum neznámé | |
| Narození | 1831.svg?lang=cs){kind=small} Teherán, Persie |
| Úmrtí | 29. dubna 1912 (ve věku 80–81 let).svg?lang=cs){kind=small} Famagusta, Kypr |
| Povolání | básník, spisovatel a náboženský vůdce |
| Rodiče | Mírzá `Abbás Núrí |
| Příbuzní | Bahá'u'lláh a Mírzá Músá (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Subh-i-Azal (persky صبح ازل, "Ráno věčnosti", či "Věčné ráno"; 1831 Teherán – 29. dubna 1912 Famagusta), vlastním jménem Mírzá Jahjá Núrí Mázandarání (persky میرزا یحیی نوری مازندرانی), byl perský bábistický náboženský vůdce, spisovatel a básník, po smrti zakladatele náboženství Bába v roce 1850 jeho jmenovaný nástupce a do schizmatu v roce 1863 přední autorita bábistického hnutí.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mírzá Jahjá se narodil v roce 1831 v Teheránu jako syn Mírzy Abbáse Núrího, kaligrafisty a hodnostáře u dvora druhého kadžárovského šáha Fáta Alího. Jeho o třináct let starším polorodým bratrem byl Mírzá Husajn-'Alí Núrí, později známý jako Bahá'u'lláh. V roce 1844 spolu se svým bratrem konvertoval k bábistické víře.
V roce 1848 zahájil korespondenci s Bábem, který byl tou dobou uvězněný v Ázerbajdžánu. Báb v něm záhy rozpoznal dar zjevovat Boží slovo a poté, co byla většina vysoce postavených bábistů zabita, ho jmenoval svým nástupcem. V roce 1850 byl Báb v Tabrízu popraven a Subh-i-Azal se stal novou hlavní postavou bábistického společenství.
V dopise, který Báb adresoval Azalovi, kladl velký důraz na to, aby chránil svoji osobu jak jen to bude možné. Zároveň jmenoval Bahá'u'lláha jeho poručníkem. Ten se posléze stal na dlouhou dobu hlavním prostředníkem mezi skrývajícím se Azalem a bábistickou komunitou. V roce 1863 se Bahá'u'lláh prohlásil mesiášem, kterého prorokoval Báb, a zrodilo se tak schizma, ve kterém většina bábistů přijala jeho prohlášení a stali se tak stoupenci víry bahá’í.
Subh-i-Azal zůstal duchovním vůdcem menšiny, která nepřijala Bahá'u'lláhovo prohlášení. Po roce 1867 byl vyhnán do exilu do Famagusty na Kypru, kde udržoval korespondenci s bábisty v Íránu, a také se dvěma evropskými orientalisty: francouzským konzulem v Tabrízu A. L. M. Nicolasem a profesorem iranologie na Univerzitě v Cambridgi Edwardem Granvillem Brownem. Na témž místě 29. dubna 1912 zemřel.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Subh-i-Azal na anglické Wikipedii.
- MACEOIN, Denis M. Encyclopaedia Iranica. [s.l.]: [s.n.], 2011. Dostupné online. Kapitola AZALI BABISM.
