Schelto van Heemstra

Schelto van Heemstra
Schelto van Heemstra
Narození	14. listopadu 1807; Groningen
Úmrtí	20. prosince 1864 (ve věku 57 let); De Bilt
Příčina úmrtí	zápal plic
Povolání	politik
Děti	Sara Maria van Heemstra
Rodiče	Willem Hendrik van Heemstra a Johanna Balthazarina van Idsinga
Příbuzní	Frans Julius Johan van Heemstra (bratr); Schelto van Citters (vnuk)
Funkce	member of the states-provincial of Friesland (1838–1844); člen Druhé komory Generálních stavů (1844–1849); člen Druhé komory Generálních stavů (1849–1850); King's Commissioner of Utrecht (1850–1858); King's Commissioner of Zeeland (1858–1860); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schelto, baron van Heemstra (14. listopadu 1807 Groningen – 20. prosince 1864 Maartensdijk) byl nizozemský politik. V letech 1861 až 1862 byl předsedou vlády, strávil v úřadě 2 měsíce a 22 dní. Začínal jako liberál, postupně se zařadil spíše mezi konzervativce.

Život

Vystudoval práva na univerzitě v Groningenu, doktorát získal roku 1830. Po krátkém období, kdy pracoval jako advokát v Leeuwardenu, byl v roce 1830 jmenován soudcem pro Doniawerstal. Zúčastnil se desetidenního neúspěšného vojenského tažení s cílem zabránit odštěpení Belgie v roce 1831. V roce 1840 se stal soudcem pro Oostdongeradeel.

Roku 1844 prvně vstoupil do sněmovny (jejím členem v letech 1844-1849, 1849–1850 a 1862–1864). Byl součástí skupiny vedené Johanem Rudolphem Thorbeckem nazývané „devítka“, která připravovala změny nizozemské ústavy. Ačkoli byl návrh v roce 1845 zamítnut, vedl posléze k ústavní reformě v revolučním roce 1848 a svým způsobem začátku moderní nizozemské demokracie, včetně ustavení funkce předsedy vlády. Roku 1848 také prvně vstoupil do vlády, jako ministr pro náboženské otázky (mimo katolických).

V letech 1850 až 1858 byl královským komisařem pro Utrecht a v letech 1858 až 1860 pro Zeeland. V roce 1852 odmítl jmenování generálním guvernérem Surinamu.^[3] V březnu 1861 byl jmenován ministrem vnitra ve Van Hallově kabinetu. Byl zodpovědný za zavedení legislativy pro výstavbu státních železnic.

Po rezignaci Jacoba van Zuylena van Nijevelta v listopadu 1861 se stal předsedou vlády, avšak tehdy již za silného odporu thorbeckovců.^[4] Jeho návrh státního rozpočtu byl již v prosinci téhož roku zamítnut parlamentem, což vedlo k rychlému pádu vlády. Formálně rezignovala v únoru 1862. V roce 1862 mu byl udělen čestný titul státního ministra. Byl též později vyznamenán Řádem nizozemského lva a Řádem dubové koruny.

Reference

↑ ^a ^b ^c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
↑ Parlement.com. Dostupné online. [cit. 2015-06-21].
↑ Heemstra, Mr. Schelte baron van. Nieuw Nederlandsch biografisch woordenboek. Deel 3 [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ Mr. S. baron van Heemstra. Parlement.com [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online.

== Externí odkazy ==

Obrázky, zvuky či videa k tématu Schelto van Heemstra na Wikimedia Commons

[56296c22fda8ff0509f71ed7cc067bcbe11856ac-1] Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

[fb9adc5ed4526c08632c46356b859b4b98492184-2] Parlement.com. Dostupné online. [cit. 2015-06-21].

[3] Heemstra, Mr. Schelte baron van. Nieuw Nederlandsch biografisch woordenboek. Deel 3 [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (nizozemsky)

[4] Mr. S. baron van Heemstra. Parlement.com [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

Premiéři Nizozemska

Gerrit Schimmelpenninck (1848) • Jacob de Kempenaer (1848–1849) • Johan Rudolph Thorbecke (1849–1853) • Floris Adriaan van Hall (1853–1856) • Justinus van der Brugghen (1856–1858) • Jan Jacob Rochussen (1858–1860) • Floris Adriaan van Hall (1860–1861) • Jacob van Zuylen van Nijevelt (1861) • Schelto van Heemstra (1861–1862) • Johan Rudolph Thorbecke (1862–1866) • Isaäc Fransen van de Putte (1866) • Julius van Zuylen van Nijevelt (1866–1868) • Pieter Philip van Bosse (1868–1871) • Johan Rudolph Thorbecke (1871–1872) • Gerrit de Vries (1872–1874) • Jan Heemskerk (1874–1877) • Jan Kappeyne van de Coppello (1877–1879) • Theo van Lynden van Sandenburg (1879–1883) • Jan Heemskerk (1883–1888) • Æneas Mackay (1888–1891) • Gijsbert van Tienhoven (1891–1894) • Joan Röell (1894–1897) • Nicolaas Pierson (1897–1901) • Abraham Kuyper (1901–1905) • Theo de Meester (1905–1908) • Theo Heemskerk (1908–1913) • Pieter Cort van der Linden (1913–1918) • Charles Ruijs de Beerenbrouck (1918–1925) • Hendrikus Colijn (1925–1926) • Dirk Jan de Geer (1926–1929) • Charles Ruijs de Beerenbrouck (1929–1933) • Hendrikus Colijn (1933–1939) • Dirk Jan de Geer (1939–1940) • Pieter Sjoerds Gerbrandy (1940–1945) • Wim Schermerhorn (1945–1946) • Louis Beel (1946–1948) • Willem Drees (1948–1958) • Louis Beel (1958–1959) • Jan de Quay (1959–1963) • Victor Marijnen (1963–1965) • Jo Cals (1965–1966) • Jelle Zijlstra (1966–1967) • Piet de Jong (1967–1971) • Barend Biesheuvel (1971–1973) • Joop den Uyl (1973–1977) • Dries van Agt (1977–1982) • Ruud Lubbers (1982–1994) • Wim Kok (1994–2002) • Jan Peter Balkenende (2002–2010) • Mark Rutte (2010–2024) • Dick Schoof (od 2024)