Samprati
| Samprati | |
|---|---|
| Maurjovský panovník | |
 Dašaratha slibuje vyhnat Ramu na přání Kaikéjí | |
| Doba vlády | okolo 224 – 215 př. n. l. |
| Korunovace | 224 př. n. l. |
| Tituly | Čakravartí, Nripa[1] |
| Náboženství | džinismus[2][3] |
| Narození | neznámé Patáliputra, Maurjovská říše |
| Úmrtí | cca 215 př. n. l. Patáliputra, Maurjovská říše |
| Předchůdce | Dašaratha |
| Nástupce | Šališuka |
| Dynastie | Maurjové |
| Otec | Kunála |
| Matka | Kánčanamála |
| Příbuzní | Ašóka (děd) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Samprati[4] (v sanskrtu संप्रति) byl zhruba mezi lety 224 – 215 př. n. l. pátý panovník Maurjovské říše. Jeho dědem byl Ašóka a otcem Kunála. Nastoupil po smrti svého bratrance Dašarathy. Ovládal severní a střední Indii, byl džinistou a džinismus aktivně šířil. Podle džinistické tradice nechal postavit 150 000 derasar (džinistických svatyní) a 15 000 000 džinistických model a složil přísahu, že každé ráno bude stavět nový džinistický chrám a nenasnídá se, dokud nebude dokončen.[5][4] Po jeho smrti nastoupil na trůn Šališuka.
Nárok na trůn
[editovat | editovat zdroj]Samprati byl vnukem Ašóky, nejvýznamnějšího mahárádži Maurjovské říše. Jeho otcem byl Kunála, syn Ašókovy třetí manželky Padmávati, která praktikovala džinismus, a jeho matkou Kánčanamála. Kunála byla oslepen při spiknutí, které mu mělo zabránit nástupu na trůn. Po Ašókově smrti se tedy mahárádžou stal Dašaratha.[6] Samprati žil a byl vychován v Udždžainu.[7] Samprati a Kunála se obrátili na Ašóku, aby rozhodl v jejich prospěch, Ašóka uvedl, že trůn nemůže zdědit slepý Kunála, ale že po Dašarathově smrti nastoupí Samprati.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Samprati podle džinistického spisu Parišištaparvan vládl oblasti od Patáliputry po Udžadžin.[8] Podle tohoto textu se brzy po Ašókově smrti za vlády Dašarathy staly nezávislými oblasti Maháráštra, Andhra (dnešní stát Ándhrapradéš), Sauráštra (Káthijávárský poloostrov ve statě Gudžarát) a Maisúr, ale Samprati je znovudobyl s armádou vojáků, kteří se převlékli za džinistické mnichy.[9]
Džinismus
[editovat | editovat zdroj]
Samprati podporoval džinismus a šířil ho napříč Indií. Obecně se předpokládá, že k džinismu konvertoval. Pouze text Sthavirávalí ho uvádí jako džinistu od narození. Většina textů uvádí, že ho k džinismu konvertoval mnich Suhastisuri[10], osmý vůdce kongregace založené Mahávírou, který ho následně vzdělal.[6][11][2] Samprati po konverzi aktivně šířil džinismus do mnohých částí Indie a nikoli z pozice moci i mimo Indii[6] Podporoval misie džinistických mnichů do zahraničí a údajně nechal rekonstruovat tisíce džinistických chrámů a postavit miliony model.[12]
Text Kalpa-sutra-bhašija uvádí, že Samprati učinil oblasti Andhra (dnešní stát Ándhrapradéš), Dravida (jižní Indie hovořící drávidskými jazyky), Maháráštra a Koorg bezpečné pro džinistické mnichy.[6] Vysílal misionáře do zahraničí, tedy včetně jihu Indie, který neovládal.[13][14] Lidově bývá označován jako Džinistický Ašóka.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samprati na anglické Wikipedii.
- ↑ Cort, s. 202.
- ↑ a b Cort, s. 199.
- ↑ Smith, Edwardes, s. 458.
- ↑ a b Filipský, s. 70.
- ↑ Finegan, religions of Indian Asia, s. 115.
- ↑ a b c d Vyas, s. 30.
- ↑ दाई माँ [online]. english2hindidictionary [cit. 2025-11-19]. (anglicky)
- ↑ Thapar, s. 187.
- ↑ CHANDRA, Moti. Trade and Trade Routes in Ancient India. [s.l.]: Abhinav Publications, 1977. Dostupné online. ISBN 9788170170556. S. 75. (anglicky)
- ↑ TUKOL, T. K. Jainism in South India [online]. [cit. 2025-11-19]. (anglicky)
- ↑ Shah, s. 46.
- ↑ Cort, s. 199–200.
- ↑ Finegan, World Religions, s. 219.
- ↑ Sharma, s. 130.
- ↑ Smith, Edwardes, s. 202.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FILIPSKÝ, Jan. Ašóka. Praha: Svoboda, 1970. 236 s. Dostupné online. S. 70, 157.
- CORT, John. Framing the Jina: Narratives of Icons and Idols in Jain History. [s.l.]: Oxford University Press, 2010. 416 s. Dostupné online. ISBN 9780190452575. (anglicky)
- FINEGAN, Jack. The Archeology of World Religions. [s.l.]: [s.n.], 1952. 354 s. Dostupné online. (anglicky)
- FINEGAN, Jack. An archaeological history of religions of Indian Asia. New York: Paragon House, 1989. Dostupné online. ISBN 9780913729434. S. 776. (anglicky)
- SHAH, NATUBHAI, Natubhai. Jainism: The World of Conquerors. I. vyd. [s.l.]: Motilal Banarsidass, 2004 (poprvé 1998). 330 s. Dostupné online. ISBN 9788120819382. (anglicky)
- SURESH, Kumar. Cultural and Religious Heritage of India: Jainism. Redakce Suresh K. Sharma, Usha Sharma. [s.l.]: Mittal Publications, 2004. 2713 s. Dostupné online. ISBN 9788170999553. (anglicky)
- SMITH, Vincent Arthur; EDWARDES, Stephen Meredyth. The early history of India: from 600 B.C. to the Muhammadan conquest, including the invasion of Alexander the Great. Oxford, Toronto: Robarts (University of Toronto), Oxford: Clarendon Press, 1924. 598 s. Dostupné online. (anglicky)
- THAPAR, Romila. Aśoka and the Decline of the Maurya. Nové Dillí: Oxford University Press, 2001. (anglicky)
- Studies in Jaina Art and Iconography and Allied Subjects in Honour of Dr. U.P. Shah. Příprava vydání Vyas, Dr. R. T.. Vadodara: Abhinav Publications, University of Baroda, 1995. 366 s. ISBN 9788170173168. (anglicky)