Postironie

Postironie je termín používaný k označení stavu, ve kterém se vážné a ironické záměry stávají zmatenými, nebo alternativně k popisu návratu od ironie k vážnosti, podobně jako u nové upřímnosti.

V literatuře je David Foster Wallace často popisován jako zakladatel postironické literatury. Jeho eseje „E Unibus Pluram“ a „Fictional Futures and the Conspicuously Young“ popisují a vyjadřují naději v literaturu, která přesahuje postmoderní ironii. Mezi další autory často popisované jako postironické patří Dave Eggers, Tao Lin a Alex Shakar.

Přehled

Zatímco v postmoderní ironii je něco cynicky zesměšňováno a nebráno vážně, a v nové upřímnosti je něco bráno vážně nebo „neironicky“, postironie kombinuje tyto dva prvky tím, že buď bere něco absurdního vážně, nebo není jasné, zda je něco míněno ironicky.

Jako příklad lze uvést film Špatnej polda (Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans).

Film obsahuje vše, co by ironická komedie ve stylu Hadi v letadle (Snakes on a Plane) měla mít: kýčovitý děj, špatné herecké výkony a lahodně přehnanou glorifikaci sexu a užívání drog. Film však dělá mnohem víc, než jen vyžívání se v kýčovité historii svého žánru – Špatnej polda je nádherně natočený a obsahuje všudypřítomný, pronikavý komentář ke všemu, od rasových vztahů po policejní korupci a definici úspěchu v Americe.

Matthew Collins, The Georgetown Voice

Ústředním prvkem postironie je zamlžování, nejednoznačnost, zředění, degradace nebo prostý nedostatek významu a záměru ve výrocích a uměleckých dílech, přičemž samotná nejistota může spočívat v tom, zda tvůrce nebo šiřitel zamýšlí, aby bylo toto oslavováno, odsuzováno nebo přijímáno lhostejně. Jak píše novinář Dmitrij Lisovskij: „Postironické memy [...] nemusí být ani nijak zvlášť kvalitní: jednou jsem vzal 10 náhodných obrázků z několika postironických memových komunit a zamíchal jsem mezi nimi popisky. Uživatelé měli potíže rozeznat rozdíl mezi novými a těmi původními.“ Postironie, „meta-ironie“ a často vágní dekonstrukce a rekonstrukce ironie obecně jsou běžnými prvky humoru mileniálů a zoomerů. Postironie je údajně využívána v internetových memech k šíření dezinformací a jako nástroj k radikalizaci lidí do extremistických komunit, zejména v souvislosti s americkou alternativní pravicí a souvisejícími hnutími.

Postironie v České republice

K postironii se v České republice hlásí spisovatel a scenárista Martin Šinkovský. V duchu postironie napsal young adult román Průsvitní. V roce 2025 také sepsal Manifest postironie. Za představitele protopostironie lze považovat herectví Jaroslava Duška.^[zdroj?]

Manifest postironie

Cílem postironie je dosažení symbiózy mezi posměšným a vážným. Jen skutečnost, kdy nepoznáme, co je míněno seriózně a co v žertu, umělecky věrně odráží skutečný život.

Autor musí psát tak, že si sám není jistý, kdy si ještě dělá legraci, a kdy předkládá vážně míněné myšlenky. Autor má povinnost uvádět publikum do rozpaků. Tím jej totiž nutí reagovat a přemýšlet o svém díle. Cílem autora je publikum zmást.

Tyto rozpaky, tato zmatenost nikdy nesmí převýšit sílu sdělení, sílu příběhu. Toto vždy udává hlavní tón dílu. Tyto tóny se stávají jedinečnými až teprve při použití postironický postupů a motivů.

S nejistotou je velmi složité pracovat, ne vždy se vydaří, avšak hledání hranic a mezí je stejně tak důležité jako výsledné dílo samotné.

Skutečná postironie je záměrná, chtěná, strukturovaná a autorem pevně vedená.

Přestože postironie má svou nejširší základnu ve světě internetových memů, skutečnou postironickou hodnotu nabízí pouze strukturovaná umělecká díla. Ta jsou dlouhodobými nositeli myšlenky, umí zastavit čas v tomto superrychlém světě.

Předchůdcem a průkopníkem postironie je starší herecká tvorba Jaroslava Duška. Jeho Hors Prohaska v Musíme si pomáhat (zdaleka nejlepší film tandemu Hřebejk-Jarchovský), je vrcholem jeho herectví, kdy se propracoval k prototypickému postironickému herectví. Předtím ani potom už takové postironické dokonalosti nedosáhl.^[zdroj?]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Post-irony na anglické Wikipedii.