Port Harcourt
| Port Harcourt Ugwu Ọcha/Iguocha, Diobu | |
|---|---|
 | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 4°45′56″ s. š., 7°0′59″ v. d. |
| Nadmořská výška | 18 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Nigérie |
| nigerijský stát | Rivers |
  Port Harcourt | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 360 km² |
| Počet obyvatel | 3 325 000 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 9 236,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Azubuike Nmerukini |
| Vznik | 1913 |
| Zakladatel | Frederick Lugard |
| PSČ | 500101 to 500272 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Port Harcourt je hlavním městem státu Rivers a také druhým největším přístavem Nigérie. Ve městě žije přibližně 3,33 milionu[1] obyvatel. Bývá někdy přezdívání zahradní město(anglicky Garden city).[2]
Název
[editovat | editovat zdroj]Přístavní město bylo oficiálně pojmenováno v srpnu 1913, kdy guvernér kolonie Nigérie, Frederick Lugard jej pojmenoval podle Levise Harcourta, britského šlechtice a tehdejšího státního tajemníka pro kolonie. V jazyce calabar se nazývá „Hakoti Kiri“ nebo „Parakot“.
Přírodní poměry a poloha
[editovat | editovat zdroj]Město leží ve východní části delty řeky Niger, severně od ostrovů Yellow Island a Deadman Island. Obklopují jej močály a několik ramen řeky Nigeru, které jsou využívány k plavbě.
Také se v jeho blízkosti nacházejí ropná zařízení na Bonny Islandu.[3]
Klimatické podmínky
[editovat | editovat zdroj]Počasí má charakteristiky typické pro tropickou oblast. Je ovlivňováno monzunovým cyklem. Jsou zde krátká období sucha a období vytrvalých dešťů. Sucho je především v časech od prosince do února, jinak častěji prší. Nejdeštivějším měsícem je září (spadne v průměru 367 mm srážek). Naopak nejsušším měsícem je prosinec. Průměrná roční teplota zde dosahuje 26,55 °C a je o něco nižší než ve zbytku země, což je ovlivněno nejen deštěm, ale také blízkostí mořského pobřeží. Deštivých dní je zde průměrně 305.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Z národnostního hlediska jsou zde zastoupena různá etnika, např. Ikwerre, Ijaw, Obulom a Ogoni. Obyvatelstvo je většinou křesťanské nebo vyznává domácí náboženství.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Důvodem pro založení přístavu v této lokalitě na počátku 20. století byla potřeba exportu uhlí, které bylo objeveno v nedalekém Enugu v roce 1909. Původní obyvatelstvo kmene Diobu bylo z lokality odsunuto a v roce 1912 byla zorganizována výstavba města. Některé okolní vesnice byly později zahrnuty do rostoucího sídla.[4] Staré přístavní město Calabar se tehdy ukázalo být pro tento účel vhodnější a je blíže k Enugu, ale od ložiska uhlí jej oddělovala široká řeka Cross River. Naopak lokalita nového města byla na souvislém pásu země s přístupem k moři. Nebylo tak potřeba velkou řeku nákladně překonávat za pomocí mostu.
Za první světové války bylo město využíváno také pro vojenské operace proti nedalekému Kamerunu, který byl německou kolonií a tedy spadal pod Centrální mocnosti. Roku 1925 tu byla otevřena první nemocnice, a to Braithwaite Memorial Hospital. Roku 1934 byl přes řeku Benue zbudován železníční most, díky čemuž odpadla potřeba provozovat trajekt. Kromě uhlí se přes místí přístav vyvážely také ale arašídy a palmový olej. Ve 20. letech 20. století začaly v Port Harcourtu vycházet rovněž i první místní noviny. Vydavatelem byl Herbert Macauley.
Po objevení ropy v Oloibiri v roce 1956 sloužil místní přístav i k exportu této suroviny do zahraničí. Přístav byl nadále modernizován a rozšiřován; nové obchodní a ekonomické příležitosti umožnily rozvoj města. V roce 1965 zde byla ustanovena společnost Port Harcourt Refining Company. Po odtržení Biafry v roce 1967 obsadila město nigerijská armáda dne 19. května 1968. V roce 1975 byla založena univerzita a také otevřena zoologická zahrada.
Od 90. let 20. století je město dějištěm četných střetů o kontrolu nad nigerijským ropným průmyslem.[2] V roce 1995 tam vojenská vláda nechala popravit spisovatele a politického aktivistu Kena Saro-Wiwu.
V souvislosti s dramatickým nárůstem počtu obyvatel, který provází všechna velká města západní Afriky, padlo rozhodnutí o zřízení administrativního celku Greater Port Harcourt, který by měl propojit dnešní město s několika okolními vesnicemi, zajistit stabilní zásobování elektrickou energií, zvýšit infrastrukturu a ve výsledku pojmout až dva miliony obyvatel. Hranici jednoho milionu překonal Port Harcourt na přelomu 20. a 21. století. V přístavu má vzniknout rovněž významný developerský projekt.[5] Zbourány mají být slumy a další neformálně vzniklé osady na břehu moře.[6]
Problematická situace z hlediska přelidnění, ale také znečištění životního ovzduší a bezpečnosti vedla k poklesu kvality života a ekonomického rozvoje města.[7] Míra zločinnosti dosáhla svého vrcholu v roce 2006[8], nicméně i přes různá opatření k jejímu snížení zůstává v 21. století i nadále vysoká.
V roce 2023 nechalo nigerijské námořnictvo zničit nelegální rafinérii, která ve městě stála a působila značné škody na životním prostředí.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Jak již bylo uvedeno, je dominantně zastoupen hlavně ropný průmysl. Nachází se zde dvě[2] rafinérie ropy (v místní části Eleme). Zpracovávají denně 210 tisíc barelů ropy.
Stála zde dlouhou dobu továrna společnosti Michelin. Mimo to je zastoupeno také rybářství.[9]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Do města vede nigerijská dálnice A3 a železniční trať, která vede do města Maiduguri. Výhledově má vzniknout i dálniční okruh.[10]
Je zde významný nákladní přístav, jeden z největších v zemi. Jedná se o hluboký přístav, kotvit zde mohou velké nákladní lodě. Vyvážejí především palmový olej, palmová jádra/palmojádrový olej a dřevo, dále potom cín a především zmíněnou ropu. V 70. letech 20. století byl rozšířen o novou část umístěnou v lokalitě Onne.
Městskou dopravu měla zajišťovat visutá dráha (monorail) o třech stanicích, nicméně nedokončená[11] (budovaná v roce 2009) v blízkosti železniční trati.
Nedaleko se nachází rovněž Mezinárodní letiště Port Harcourt. Roku 2009 bylo třetím nejrušnějším co do obratu cestujících v Nigérii. Leží 11 km severně od středu města a má i spojení do Evropy.
Životní prostředí a znečištění
[editovat | editovat zdroj]Parky a veřejná zeleň
[editovat | editovat zdroj]V centru Port Harcourtu se nachází několik parků, např. Park míru. Je zde také řada golfových hřišť.
Znečištění ovzduší
[editovat | editovat zdroj]Časté je znečištění jemným prachem[2] (PM 2,5), a to po většinu roku. Situace je problematická dlouhodobě a v únoru 2017 vyústila v protesty veřejnosti a snížila ekonomickou aktivitu země, neboť lidé tráví více času doma a méně venku, což ohrožuje především konání trhů. Zdrojem znečištění jsou nejspíše nelegální rafinerie ropy, pálení pneumatik, hoření plynu[2], provoz petrochemických závodů a dalších.
Znečištění z průmyslu
[editovat | editovat zdroj]Existence již zmíněných nelegálních závodů na zpracování ropy má závažné dopady na životní prostředí, především na kvalitu vody, neboť tyto rafinerie vypouštějí různé druhy škodlivých meziproduktů. Nelegálně se zde ropa i těží; kvůli kuželovitému tvaru bývají tyto vrty často označovány jako tzv. „vánoční stromečky“. Spalování zemního plynu generuje ohromné množství oxidu uhličitého.[2]
Školství
[editovat | editovat zdroj]Univerzita v Port Harcourtu byla založena v roce 1975. Mimo to se zde nachází i některé další vysoké školy, které neprovozuje nigerijská vláda, ale stát Rivers. Jedná se např. o Rivers State University, dále o několik polytechnických univerzit. Sídlí ze také Katolický institut Západní Afriky (anglicky Catholic Institute of West Africa).
Sport
[editovat | editovat zdroj]Samotné město má tři stadiony. Stadion Sharks Stadium, dále Yakubu Gowon Stadium v lokalitě Elekhaia a Adokie Amiesimaka Stadium v oblasti Omagwa. Ve městě sídlí rovněž i oblíbený sportovní klub Rivers United F.C. V roce 2019 byl iniciován plán ve městě zřídit fotbalovou akademii.
Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj]Ve městě je vysoká míra kriminality i na poměry samotné Nigérie. Dochází také k únosům.[12][13][14]
Známé osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Obiora Charles Ikelie Ofoedu (* 1960), spisovatel
- Finidi George (* 1971), fotbalista
- Mercy Akide-Udoh (* 1975), fotbalistka
- George Datoru (* 1977), fotbalista
- Echendu Adiele (1978-2011), nigerijsko-německý fotbalista
- A. Igoni Barrett (* 1979), spisovatel
- Manasseh Ishiaku (* 1983), fotbalista
- Chidi Odiah (* 1983), fotbalista
- Yvonne Orji (* 1983), herečka
- Samuel Francis (* 1987), katarský sprinter
- Burna Boy (* 1991), zpěvák
- Omah Lay (* 1997), zpěvák a hudební producent
- Valentine Ozornwafor (* 1999), fotbalista
- David Ojabo (* 2000), hráč amerického fotbalu
- Nzubechi Grace Nwokocha (narozen 2001), sprinter
- Favor Ofili (* 2002), sprinter
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Port Harcourt na francouzské Wikipedii, Timeline of Port Harcourt na anglické Wikipedii, Port Harcourt na anglické Wikipedii a Port Harcourt na německé Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ a b c d e f PORT HARCOURT: WHAT HAPPENED TO THE GARDEN CITY? [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Válka rebelů s těžaři v deltě Nigeru ožívá. Zemi ničí ropné úniky a bída [online]. iDnes.cz, 2010-11-28 [cit. 2010-12-15]. Dostupné online.
- ↑ NEKABARI, Johnson. Population, Environment and Security in Port-Harcourt. In: IOSR Journal of Humanities and Social Science. Port Harcourt: University of Port Harcourt, 2012. S. 3. (anglicky)
- ↑ Rivers kicks off construction of new mega city to decongest Port Harcourt [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NEKABARI, Johnson. Population, Environment and Security in Port-Harcourt. In: IOSR Journal of Humanities and Social Science. Port Harcourt: University of Port Harcourt, 2012. S. 6. (anglicky)
- ↑ NEKABARI, Johnson. Population, Environment and Security in Port-Harcourt. In: IOSR Journal of Humanities and Social Science. Port Harcourt: University of Port Harcourt, 2012. S. 1. (anglicky)
- ↑ NEKABARI, Johnson. Population, Environment and Security in Port-Harcourt. In: IOSR Journal of Humanities and Social Science. Port Harcourt: University of Port Harcourt, 2012. S. 5. (anglicky)
- ↑ NEKABARI, Johnson. Population, Environment and Security in Port-Harcourt. In: IOSR Journal of Humanities and Social Science. Port Harcourt: University of Port Harcourt, 2012. S. 4. (anglicky)
- ↑ Ring road planned for Port Harcourt in Nigeria [online]. [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 12 years after, Rivers $400m monorail project remains abandoned [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Port Harcourt, Maiduguri, 6 others named most dangerous areas in Nigeria [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lagos, Port Harcourt named among eight most dangerous cities in Nigeria [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Top 8 dangerous spots for security incidents in Nigeria [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KLÍMA, Vladimír. Nigérie. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-199-x.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Port Harcourt na Wikimedia Commons
