Plesiadapis
 PlesiadapisStratigrafický výskyt: Svrchní křída až raný eocén, asi před 85 až 56 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstruovaná kostra rodu Plesiadapis. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | Plesiadapiformes |
| Čeleď | Plesiadapidae |
| Rod | Plesiadapis |
| Typový druh | |
| Plesiadapis tricuspidens Gervais, 1877 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plesiadapis („téměř Adapis“) byl rod pravěkého savce, možná jednoho z nejstarších známých primátů.[1] Zástupci tohoto rodu žili od období pozdní křídy až po začátek třetihorního eocénu (asi před 85 až 58 miliony let) na území Severní Ameriky a Evropy.[2][3]
Historie a popis
[editovat | editovat zdroj]
Typový druh Plesiadapis tricuspidens byl formálně popsán francouzským paleontologem Paulem Gervaisem v roce 1877. Od té doby bylo posáno množství dalších druhů tohoto rodu, ale ne všichny musí být nutně platné.[4] Plesiadapis patrně vznikl na území Severní Ameriky ještě v období pozdní křídy (geologické věky santon až kampán), kdy sdílel ekosystémy posledních žijících dinosaurů například s velkým savčím rodem Didelphodon.[5]
Později na začátku kenozoické éry přešel tento rod přes kontinentální most do Evropy. V období paleocénu patřil k nejpočetnějším savcům v místech svého výskytu, podobně jako další jeho příbuzní z čeledi Plesiadapidae.[6] Jednalo se patrně o primárně stromové zvíře, živící se hmyzem a drobnými obratlovci, zejména ale listím stromů a dalších dřevin. Dosahoval jen malých rozměrů, odhadovaná běžná hmotnost dospělého exempláře činila jen kolem 2,1 kilogramu a celková délka těla zhruba 80 centimetrů.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ni, X.; et al. (2013). The oldest known primate skeleton and early haplorhine evolution. Nature. 498 (7452): 60–64.
- ↑ https://www.mindat.org/taxon-3239539.html
- ↑ Rose, K.D. (1981). The Clarkforkian Land-Mammal Age and mammalian faunal composition across the Paleocene-Eocene boundary. University of Michigan Papers on Paleontology. 26: 1–197.
- ↑ Gingerich, P. D. (1976). Cranial anatomy and evolution of early Tertiary Plesiadapidae (Mammalia, Primates). University of Michigan Papers on Paleontology. 15: 1–141.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Didelphodon, savec z doby tyranosaurů. OSEL.cz [online]. 22. červen 2017. Dostupné online. (česky)
- ↑ Silcox, M. T.; et al. (2001). New specimens of Elphidotarsius russelli (Mammalia, ?Primates, Carpolestidae) and a revision of plesiadapoid relationships. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (1): 132–152.
- ↑ https://www.prehistoric-wildlife.com/species/plesiadapis/
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jehle, M.; et al. (2018). Evolution of plesiadapid mammals (Eutheria, Euarchonta, Plesiadapiformes) in Europe across the Paleocene/Eocene boundary: implications for phylogeny, biochronology and scenarios of dispersal. Palaeobiodiversity and Palaeoenvironments. 99 (2): 293–351.
- Cifelli, R. L.; et al. (2004). Mammals from the Age of Dinosaurs: Origins, Evolution and Structure. New York, Columbia University Press.
- Kay, R. F.; Thewissen, J. G.; Yoder, A. D. (1992). Cranial anatomy of Ignacius graybullianus and the affinities of the Plesiadapiformes. American Journal of Physical Anthropology. 89 (4): 477–498.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Informace na webu The Paleobiology Database (anglicky)