Necmettin Erbakan
| Necmettin Erbakan | |
|---|---|
.jpg?lang=cs) | |
| Narození | 29. října 1926 Sinop |
| Úmrtí | 27. února 2011 (ve věku 84 let) Ankara |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Merkezefendi Kabristanı |
| Alma mater | İstanbul Teknik Üniversitesi Univerzita krále Saúda Istanbul High School Londýnská univerzita RWTH Aachen ITU Faculty of Mechanical Engineering |
| Povolání | politik, inženýr a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatel | İstanbul Teknik Üniversitesi |
| Politické strany | National Order Party (1970–1971) Strana národní spásy (1973–1981) Strana prosperity (1987–1998) Strana ctnosti (1999–2003) Felicity Party (2003–2011) |
| Nábož. vyznání | sunnitský islám |
| Choť | Nermin Erbakan (1967–2005) |
| Děti | Fatih Erbakan |
| Příbuzní | Akgün Erbakan (bratr) |
| Funkce | premiér Turecka (1996–1997) Leader of the Felicity Party (2010–2011) člen Velkého národního shromáždění Turecka |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Necmettin Erbakan (29. října 1926 Sinop – 27. února 2011 Çankaya) byl turecký politik, který v letech 1996 až 1997 zastával funkci předsedy vlády Turecka. Třikrát byl místopředsedou vlády (1974, 1975–1977, 1977–1978). Byl průkopníkem islamizace tureckého státu a je označován za prvního islamistického premiéra v historii Turecka.[1] Jeho ideologie známá jako Millî Görüş (podle manifestu z roku 1969, jehož název by šel přeložit jako Národní názor) prosazovala rovněž spolupráci s muslimskými státy na úkor vazeb se západními a evropskými zeměmi.[2][3][4] Jako premiér navrhl islámskou bezpečnostní organizaci, která by konkurovala NATO, stejně jako jednotnou islámskou měnu dinár. To znepokojilo armádu (tradičního strážce sekulárního charakteru Turecka), která zatlačila na jeho odchod z funkce (vojenské memorandum z roku 1997). Později mu turecký ústavní soud zakázal vstup do politiky za porušení odluky náboženství a státu, jež nařizuje ústava. Poté byl odsouzen ke dvěma letům a čtyřem měsícům domácího vězení za finanční machinace. Založil několik islamistických politických stran: Stranu národního pořádku (Millî Nizam Partisi), Stranu národní spásy (Millî Selâmet Partisi), Stranu blahobytu (Refah Partisi), Stranu ctnosti (Fazilet Partisi) a Stranu štěstí (Saadet Partisi). I po nuceném odchodu z politiky sloužil jako mentor dalších islamistických politiků, včetně Recepa Tayyipa Erdoğana, který se stal jeho hlavním následovníkem, a jemuž se podařilo změnit charakter tureckého státu způsobem, o němž snil Erbakan, a jehož se obával zakladatel moderního Turecka Kemal Ataturk.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Necmettin Erbakan. Britannica.com [online]. [cit. 2025-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROSENBERG, Uri. “If you can’t beat them – join them”: explaining Milli Görüş movement’s views towards the West. Southeast European and Black Sea Studies. 2025-04-03, roč. 25, čís. 2, s. 309–329. Dostupné online [cit. 2025-08-13]. ISSN 1468-3857. doi:10.1080/14683857.2023.2259193.
- ↑ CALABRÒ, Alessio. Islamist Views on Foreign Policy: Examples of Turkish Pan-Islamism in the Writings of Sezai Karakoç and Necmettin Erbakan. Insight Turkey. 2017-01-01. Dostupné online [cit. 2025-08-13]. (turecky)
- ↑ YAVUZ, M. Hakan. Political Islam and the Welfare (Refah) Party in Turkey. Comparative Politics. 1997, roč. 30, čís. 1, s. 63–82. Dostupné online [cit. 2025-08-13]. ISSN 0010-4159. doi:10.2307/422193.
