Marc Ribot
| Marc Ribot | |
|---|---|
 Marc Ribot v roce 2010 | |
| Základní informace | |
| Narození | 21. května 1954 (71 let) Newark, New Jersey, USA |
| Žánry | experimentální hudba, free jazz, elektronická hudba, hardcore punk, no wave, alternativní rock |
| Povolání | hudebník, skladatel |
| Nástroje | kytara, trubka, hlas |
| Aktivní roky | 70. léta – dosud |
| Vydavatelé | Antilles Records, Les Disques du Crépuscule, Avant Records, DIW Records, Tzadik Records, Atlantic Records, Pi Recordings, Northern Spy Records, ANTI- |
| Příbuzná témata | Tom Waits, Electric Masada, Bar Kokhba Sextet, Los Cubanos Postizos, Ceramic Dog, John Zorn, Elvis Costello, T-Bone Burnett |
| Web | https://www.marcribot.com/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marc Ribot (* 21. května 1954, Newark, New Jersey, USA)[1] je americký kytarista, zpěvák a hudební skladatel, dlouholetý spolupracovník Toma Waitse a Johna Zorna.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do židovské rodiny v Newarku a vyrůstal v Orange. Zpočátku hrál na trubku, později přešel ke kytaře.[2]
Začínal v 70. letech, doprovázel například Chucka Berryho, Wilsona Picketta a Rufuse Thomase. V 80. letech hrál ve skupině The Lounge Lizards. Své první sólové album Rootless Cosmopolitans vydal v roce 1990, následně koncertoval a nahrával další alba za doprovodu skupiny téhož názvu. V roce 1993 vydal album s hudbou haitského skladatele Frantze Cassea, sám sehrál významnou roli v uchování Casseova hudebního odkazu (Casseus byl přítelem jeho rodičů). Složil hudbu k několika filmům, často doprovází přímo jejich promítání.
Dlouhodobě spolupracoval se zpěvákem Tomem Waitsem, a to od jeho přelomového alba Rain Dogs (1985), dále například na albech Franks Wild Years (1987), Mule Variations (1999) a Bad as Me (2011), a doprovázel jej také při koncertech (koncertní album Big Time, 1988). Waits hostuje v jedné písni z Ribotova alba Songs of Resistance 1942–2018 (2018). Hrál na desítkách alb skladatele a saxofonisty Johna Zorna, prominentně je zastoupen na desce Masada Guitars (2003), a rovněž s ním hrál při koncertech. Byl členem Zornových kapel Bar Kokhba Sextet a Electric Masada.[3]
Hrál s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří Elvis Costello, David Sylvian, Jack McDuff, Arto Lindsay, T-Bone Burnett, Medeski, Martin & Wood, Cibo Matto, Elysian Fields, Sam Phillips, David Poe, Allen Ginsberg, Foetus, Robert Plant & Alison Krauss, The Black Keys, Stan Ridgway, Vinicio Capossela, Hector Zazou, McCoy Tyner, Elton John, Madeline Peyroux a Marianne Faithfull.
Ovládá mnoho hudebních stylů, včetně experimentální, elektronické i kubánské hudby. Kubánskou hudbu hraje od 90. let ve skupině Los Cubanos Postizos. Od roku 2006 působí se Shahzadem Ismailym a Chesem Smithem v experimentálním rockovém triu Ceramic Dog. V roce 2023 vedl jazzové trio The Jazz-Bins s varhaníkem Gregem Lewisem a střídajícími se bubeníky Joem Dysonem a Chadem Taylorem. Od roku 2024 vede kvartet Hurry Red Telephone, ve kterém se vystřídalo více hudebníků, včetně bubeníka Chada Taylora, kytaristek Avy Mendozy a Mary Halvorson, kontrabasistů Hilliarda Greenea a Sebastiana Steinberga a saxofonisty Briggana Krausse.
V roce 2007 o něm byl natočen dokumentární film The Lost String. V roce 2021 vydal knihu Unstrung: Rants & Stories of a Noise Guitarist.[4]
Výběr z diskografie
[editovat | editovat zdroj]Sólová
[editovat | editovat zdroj]- Rootless Cosmopolitans (1990)
- Requiem for What's-His-Name (1992)
- Marc Ribot Plays Solo Guitar Works of Frantz Casseus (1993)
- Shrek (1994)
- The Book of Heads (1995)
- Don't Blame Me (1995)
- Shoe String Symphonettes (1997)
- Yo! I Killed Your God (1999)
- Saints (2001)
- Inasmuch as Life Is Borrowed (2001)
- Soundtracks II (2003)
- Scelsi Morning (2003)
- Spiritual Unity (2005)
- Asmodeus: Book of Angels Volume 7 (2007)
- Exercises in Futility (2008)
- Silent Movies (2010)
- Live at the Village Vanguard (2014)
- Songs of Resistance 1942–2018 (2018)
- Map of a Blue City (2025)
Los cubanos postizos
[editovat | editovat zdroj]- The Prosthetic Cubans (1998)
- ¡Muy Divertido! (2000)
Ceramic Dog
[editovat | editovat zdroj]- Party Intellectuals (2008)
- Your Turn (2013)
- YRU Still Here? (2018)
- What I Did on My Long Vacation (2020)
- Hope (2021)
- Connection (2023)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ COLLAR, Matt. Marc Ribot [online]. AllMusic [cit. 2024-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEVY, Aidan. In Praise of Marc Ribot…. The Village Voice [online]. 2009-04-29 [cit. 2025-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Naštvaný Marc Ribot přijede s rockovým triem Ceramic Dog. Novinky.cz [online]. 2018-11-23 [cit. 2025-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOLLANDER, Kurt. Anything But Traditional: Marc Ribot's Unstrung: Rants and Stories of a Noise Guitarist. Bomb [online]. 2021-09-03 [cit. 2025-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marc Ribot na Wikimedia Commons
- Oficiální web (anglicky)
- Marc Ribot v Česko-Slovenské filmové databázi
- Marc Ribot na Discogs (anglicky)
