Kartágo

Kartágo
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Tunisko
Souřadnice	36°51′11″ s. š., 10°19′23″ v. d.
Typ	Kulturní dědictví
Kritérium	II, III, VI
Odkaz	37 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1979 (neznámé zasedání)

Kartágo (punsky 𐤒𐤓𐤕•𐤇𐤃𐤔𐤕, Qart Hadašt, tedy „Nové město“) bylo starověké město založené Féničany, z něhož se stalo centrum kartaginské civilizace. Po třetí punské válce roku 146 př. n. l. bylo kompletně zničeno Římany. Později bylo na jeho troskách znovuvybudováno Římany již jako římské město. Ve 4. století ho obsadili germánští Vandalové a v 7. století bylo definitivně zničeno Araby.

Dnes jsou jeho pozůstatky chráněnou památkou UNESCO na území Tuniska.

Historie

Stručné dějiny punského Kartága

Kartágo bylo založeno roku 814 př. n. l. fénickými osadníky z města Týros, podle pověsti královnou Dídó, která z Tyru utekla. V roce 509 př. n. l. Kartágo podepsalo s Římem společnou smlouvu o rozdělení vlivu a sféře obchodu. Z ní mimo jiné prvně vyplynulo, že Kartágo získalo kontrolu nad Sicílií a Sardinií. Vliv se rozšiřoval dále po Středozemním moři; převzalo kontrolu nad Maltou a Baleárskými ostrovy. Na Pyrenejském poloostrově byly založeny kolonie. V 5.–3. století př. n. l. vedlo Kartágo války s řeckými městy, zejména Syrakusami. S Římem vedlo Kartágo tři války v 3.–2. století př. n. l., z nichž vyšlo Kartágo naprosto poraženo a samotné město bylo Římany srovnáno se zemí.

Topografie

Kartágo bylo vybudováno na útesu s přístupem k moři na jihu a severu. Pozice města z něj učinila mistra středomořského námořního obchodu. Všechny lodě přeplouvající moře musely proplout mezi Sicílií a pobřežím Tuniska, kde bylo Kartágo postaveno, což dopřálo městu obrovskou moc a vliv.

Uvnitř města byly vybudovány dva velké umělé přístavy – jeden jako kotviště obrovské městské floty 220 válečných lodí a druhý pro obchod. Oba přístavy přehlížela obezděná pevnost.

Město mělo pevné hradby, 37 km na délku, delší než hradby srovnatelných měst. Většina hradeb se ale nacházela na pobřeží, takže mohly být slabší, protože kartaginská námořní převaha ztěžovala útok z tohoto směru. Naproti tomu 4–5 km dlouhé trojité hradby na pevninské šíji na západě byly skutečně neproniknutelné.

Město mělo také velké pohřebiště (nekropoli), náboženskou oblast, tržiště, radnici, pevnosti a divadlo a bylo rozděleno do čtyř stejně velkých sídlišť se stejným rozložením. Zhruba v centru města stála vysoká citadela nazývaná Byrsa. Bylo to jedno z největších měst helénistického období (dle některých odhadů byla větší pouze Alexandrie). Strabón uvádí 700 000 obyvatel v roce 149 př. n. l., ale moc mu věřit nelze (nicméně mohlo jít o celou říši), Julius Beloch odhadoval obyvatelstvo samotného města na 200–300 000.^[1] Až do průmyslové revoluce patřilo mezi největší města v historii.

Římské Kartágo

Později Římané vybudovali na troskách punského Kartága nové hlavní město provincie Afrika, které se stalo střediskem námořního obchodu a přístavem Středozemního moře. Ve 3. století patřilo k největším a nejvýznamnějším městům římské říše a mělo statisíce obyvatel. V roce 439 jej dobyli Vandalové pod vedením Geisericha. V 6. století ho pak dobyla Byzantská říše. Na konci 7. století jej dobyli a zničili arabští muslimové. Z římského Kartága zůstala pouze pevnost.

Zbylá pevnost byla dobyta křižáky během osmé křížové výpravy a po znovudobytí Araby byla srovnána se zemí.

Odkazy

Reference

↑ ASTIN, A. E.; WALBANK, F. W.; FREDERIKSEN, M. W.; OGILVIE, R. M. The Cambridge Ancient History - Vol. 8, Rome and the Mediterranean to 133 B.C.. 2. vyd. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2008. 606 s. ISBN 0521234484. S. 148.

Literatura

RICHTER, Stanislav. Kartágo: Po stopách Punů, Římanů a Vandalů. Praha: Vyšehrad, 1975.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kartágo na Wikimedia Commons
Téma Kartágo ve Wikicitátech
Encyklopedické heslo Karthago v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ASTIN, A. E.; WALBANK, F. W.; FREDERIKSEN, M. W.; OGILVIE, R. M. The Cambridge Ancient History - Vol. 8, Rome and the Mediterranean to 133 B.C.. 2. vyd. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2008. 606 s. ISBN 0521234484. S. 148.

[1]