Jaime Fillol
| Jaime Fillol | |
|---|---|
 | |
| Datum narození | 3. června 1946 (79 let) |
| Místo narození | Santiago de Chile |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 470–332 |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 361–295 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaime José Fillol Durán (* 3. června 1946 Santiago de Chile) je bývalý chilský tenista. Je vysoký 180 cm a hrál pravou rukou s jednoručným bekhendem. Začínal v klubu International Sporting Club v Santiagu, od roku 1965 hrál v USA za University of Miami a v roce 1968 se stal profesionálem. Ve své kariéře vydělal 187 169 amerických dolarů.
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Za daviscupový tým Chile odehrál v letech 1969 až 1983 osmadvacet utkání. Do dějin soutěže se svojí délkou zapsal zápas čtyřhry v roce 1973, kdy Fillol a Patricio Cornejo podlehli americké dvojici Stan Smith a Erik van Dillen 9–7, 39–37, 6–8, 1–6 a 3–6.[1] V roce 1976 se dostal s chilským mužstvem do finále Davis Cupu. Dosáhl osmi turnajových vítězství ve dvouhře, šestnácti v mužské čtyřhře a jednoho ve smíšené čtyřhře. Nejlepším Fillolovým grandslamovým výsledkem ve dvouhře bylo čtvrtfinále US Open v roce 1975. S Patriciem Cornejem byl finalistou čtyřhry v Paříži 1972 a na US Open 1974 a s Pam Teeguardenovou finalistou mixu v Paříži 1975.[2] Jeho nejlepším umístěním na žebříčku ATP ve dvouhře bylo 14. místo v roce 1974 a 82. místo ve čtyřhře v roce 1984. V letech 1969 až 1977 byl nejvýše postaveným Chilanem na světovém žebříčku. V letech 1978 až 1980 zastával funkci prezidenta Asociace tenisových profesionálů.[3] Pro podobný obličej a kudrnaté vlasy byl nazýván „tenisový Ryan O'Neal“. V roce 1982 byl zvolen chilským sportovcem roku.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Hráčskou kariéru ukončil v roce 1985, byl pak organizátorem turnaje Chile Open a vedl oddělení tělovýchovy na Universidad Andrés Bello. Byl také nehrajícím kapitánem chilského daviscupového týmu. Má pět dětí a sedmnáct vnoučat, profesionálními tenisty se stali i jeho bratr Álvaro Fillol, syn Jaime Fillol Jr. a vnuk Nicolás Jarry. V roce 2019 získal Jaime Fillol cenu chilského ministerstva sportu za reprezentaci v Davisově poháru.[4] V roce 2024 vydal knihu vzpomínek Huellas en la arcilla.
Turnajová vítězství
[editovat | editovat zdroj]Dvouhra
[editovat | editovat zdroj]- 1968 Indianapolis
- 1971 Washington, Clemmons
- 1973 Clemmons
- 1975 Düsseldorf
- 1976 Dayton
- 1981 Ciudad de México
- 1982 Itaparica
Čtyřhra
[editovat | editovat zdroj]- 1969 Buenos Aires
- 1970 South Orange
- 1972 Caracas, Buenos Aires
- 1975 Charlotte
- 1976 Toronto
- 1977 Indianapolis, Santiago de Chile
- 1978 Las Vegas, Bogota
- 1979 Quito
- 1980 San José, Tchaj-pej, Tokio
- 1982 Quito
- 1983 Caracas
Mix
[editovat | editovat zdroj]- 1971 Torquay
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ August 4, 1973: The day the United States and Chile played one set for three hours and 45 minutes (the longest in Davis Cup history). Tennis Majors [online]. 2025-08-04 [cit. 2025-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vuelve a ver A BORDO, con una emotiva entrevista a Jaime Fillol. La Tercera [online]. 2024-07-18 [cit. 2025-10-14]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ The grandpa, the captain: for Jaime Fillol, sitting on the bench next to his grandson Nico Jarry is “very valuable”. Clay Tennis [online]. 2023-12-20 [cit. 2025-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jaime Fillol. Revista Chilena [online]. [cit. 2025-10-14]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaime Fillol na Wikimedia Commons - Jaime Fillol na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jaime Fillol na stránkách Davis Cupu (anglicky)