Přeskočit na obsah

Hadropithecus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHadropithecus
alternativní popis obrázku chybí
Lebka a dolní čelist
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Čeleď† Archaeolemuridae
Rod† Hadropithecus
Lorenz von Liburnau, 1899
Binomické jméno
† Hadropithecus stenognathus
Lorenz von Liburnau, 1899
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hadropithecus je středně velký, vyhynulý lemur původem z Madagaskaru. Rod zahrnuje jediný druh, Hadropithecus stenognathus, a řadí se do čeledi Archaeolemuridae. Vzhledem ke své tehdejší vzácnosti a malému množství dochovaných kosterních pozůstatků jde o jednoho z nejméně prozkoumaných vyhynulých lemurů. Spolu s příbuzným rodem Archaeolemur jsou obecně označováni jako „opičí“ nebo „paviání lemuři“. Jejich stavba těla a chrupu totiž naznačuje pozemní způsob života a stravu podobnou dnešním paviánům. Hadropithecus měl prodloužené stoličky a krátkou, silnou dolní čelist; zřejmě se živil trávou a tvrdými semeny.

Hadropithecus a Archaeolemur jsou považováni za nejbližší příbuzné žijících indriovitých a recentně vyhynulé lemuří čeledi Palaeopropithecidae, ačkoli některé nálezy vyvolaly diskuse o možném bližším vztahu k žijícím lemurovitým denním. Genetická data nicméně potvrdila prvně uvedený vztah. Hadropithecus žil v otevřené krajině madagaskarské Centrální vysočiny a také v jižních a jihozápadních oblastech ostrova. Jediné informace o něm existují ze subfosilních a jiných kosterních pozůstatků, ačkoli šlo o moderní formu lemura. Vyhynul teprve kolem let 444–772 n. l., krátce po příchodu lidí na ostrov.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Hadropithecus se spolu s příbuzným rodem Archaeolemur obecně označují – typicky v angličtině – jako „opičí lemuři“ nebo „paviání lemuři“, a to kvůli jejich podobností se současnými africkými paviány.[1][2] Rodové jméno Hadropithecus pochází z řeckého αδρος (hadros) ve významu „tlustý“ nebo „velký“ a πίθηκος (pithekos) ve významu „opice“. Druhové jméno stenognathus pochází z řeckého στενο- (steno-) ve významu „úzký“, a γναθος (gnathos) ve významu „čelist“ nebo „ústa“.[3]

Klasifikace a fylogeneze

[editovat | editovat zdroj]

Fylogeneze lemurů:

Lemuriformes
 

Daubentoniidae

 
 
 
 

†Megaladapidae

 
 

Lemuridae

 
 
 
 
 

Cheirogaleidae

 
 

Lepilemuridae

 
 
 
†Archaeolemuridae
 
†Archaeolemur
 

†Archaeolemur majori

 
 

†Archaeolemur edwardsi

 
 
 
 

†Hadropithecus stenognathus

 
 
 
 

†Palaeopropithecidae

 
 

Indriidae

 
 
 
 
 
 

Hadropithecus stenognathus je klasifikován jako jediný druh rodu Hadropithecus v rámci čeledi Archaeolemuridae. Ta spadá do infrařádu Lemuriformes, který zahrnuje všechny madagaskarské lemury.[4] Druh formálně popsal paleontolog Ludwig Lorenz von Liburnau v roce 1899, a to na základě mandibuly (dolní čelisti) nalezené v jeskyni Andrahomana na jihovýchodě Madagaskaru. Domníval se, že patří opici.[5] O rok později Lorenz von Liburnau popsal – pouze na základě fotografií lebky – rovněž druh Pithecodon sikorae, jenž se po dalším zkoumání ukázal být mladým jedincem Hadropithecus stenognathus. V publikaci z roku 1902 již von Liburnau prohlásil, že Hadrophithecus stenognathus nebyl opicí, nýbrž lemurem.[6] Ještě na začátku 21. století však tento druh kvůli malému množství kosterních pozůstatků patřil mezi nejméně prozkoumané subfosilní lemury.[7]

Na základě lebečních a zubních podobností se předpokládalo, že Hadropithecus a jemu příbuzný Archaeolemur jsou sesterskou skupinou žijících indriovitých a recentně vyhubených „lenochodích lemurů“ z čeledi Palaeopropithecidae.[8][9] Nicméně nebylo jasné, která z těchto dvou linií je současným indriovitým příbuznější. Archaeolemuridae se svou lebkou indriovitým podobali více, ale na druhou stranu měli velmi specializovaný chrup. Palaeopropithecidae naproti tomu měli zuby podobné indriovitým, ale velmi specializovanou lebku. Teprve objev nových rodů Babakotia a Mesopropithecus z čeledi Palaeopropithecidae ukázal na druhou možnost, poněvadž oba rody mají jak lebky, tak zuby podobné indriovitým.[8] Postkraniální pozůstatky rodu Hadropithecus nalezené na počátku 21. století zavdaly také k alternativní hypotéze, že Hadropithecus byl spolu s rodem Archaeolemur blízce příbuzný lemurovitým denním.[10] Genetická analýza nicméně opět potvrdila blízkou příbuznost „opičích“ a „lenochodích lemurů“ a indriovitých.[11]

Anatomie a fyziologie

[editovat | editovat zdroj]
Lebka, zuby a bubínková výduť

Hadropithecus vážil mezi 27–35 kg. Byl zhruba stejně velký jako Archaeolemur, i když méně statný.[4][1] Některé novější subfosilní nálezy však naznačují, že Hadropithecus mohl být robustnější a spíše se podobal zmenšené gorile než paviánovi.[12] Ve srovnání s dnešními kočkodanovitými šlo také možná o méně hbité zvíře.[7] Jak Hadropithecus, tak Archaeolemur se pohybovali kvadrupedně (tj. po všech čtyřech).[1] Ani u jednoho rodu nicméně neexistují důkazy o adaptacích pro běh[12] a ačkoli Hadropithecus mohl lézt po stromech, postrádal také adaptace pro skákání nebo vis ve stromovém patře.[7]

Ačkoli bylo u rodu Hadropithecus objeveno méně postkraniálních pozůstatků než u příbuzného rodu Archaeolemur, nalezené pozůstatky obou rodů jasně ukazují na jejich přizpůsobení pro pozemní či částečně pozemní život.[4][1][2][9] Pro jinak stromové lemury je toto chování netypické. Zástupci obou rodů sdíleli krátké končetiny a mohutnou stavbu těla.[8] Vzhledem ke specializovanému chrupu se předpokládá, že Hadropithecus trávil na zemi ještě více času než Archaeolemur,[9] zatímco druhý jmenovaný mohl shánět část potravy a nocovat také na větvích.[1] Oba rody mají také zkrácené dlaně a chodidla, což je opět adaptace na chůzi po zemi.[8]

Obličejová část lebky rodu Hadropithecus byla zkrácená, přizpůsobená silnému namáhání žvýkáním. Už u rodu Archaeolemur lze pozorovat vysoce specializované zuby, ale Hadropithecus měl zubní morfologii ještě specializovanější, přizpůsobenou k silnému drcení.[13] Zvětšené stoličky se zřejmě rychle opotřebovávaly,[8] podobně jako u kopytníků.[4] Zadní premoláry částečně přebíraly jejich funkci, aby zvětšily, resp. prodloužily drticí plochu.[8] Robustní dolní čelist usnadňovala drcení tvrdé potravy.[13] Zubní hřebínek, charakteristická struktura jiných lemurů a jejich příbuzných, byl u tohoto druhu zcela redukován.[4][2][8] Celkový zubní vzorec činil 2.1.3.3/1.1.3.3 × 2 = 34 zubů.[8]

Lebky obou „opičích lemurů“ naznačují, že měli ve srovnání s ostatními subfosilními lemury relativně velké mozky, odhadovaný objem mozkovny rodu Hadropithecus činil asi 115 ml.[7]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]
A giant lemur walks on all four feet, with a long dark tail held in the air. The head has a short snout (for a lemur) and white ruffed fur running from around the ears to the jaw.
Rekonstrukce

Stejně jako všichni ostatní lemuři se i Hadropithecus endemitně vyskytoval na Madagaskaru. Protože vyhynul až během recentu a je známý pouze ze subfosilních pozůstatků, jde o moderní formu madagaskarského lemura.[2] Historicky obýval Centrální vysočinu, stejně jako jižní a jihozápadní oblasti ostrova.[4][2] V rámci svého původního areálu rozšíření koexistoval jen s mála dalšími lemury, již by s ním sdíleli shodnou ekologickou niku. Je jediným subfosilním lemurem, který se podle izotopových analýz živil rostlinami C3 i C4 (nebo CAM), což naznačuje život v otevřenějších stanovištích a pestrou stravu.[1][12] Jeho fyziologie a chrup naznačují, že se Hadropithecus mohl pohybem a stravou do značné míry podobat dnešní africké opici dželadě.[4][2][8] Zřejmě šlo o spásače, jenž vytrhával stébla trav pomocí rukou, zuby vykazují specializace k drcení trav nebo semen.[2][9] Miniaturní praskliny na zubech, stejně jako nadměrně velké stoličky, naznačují, že strava zahrnovala tvrdé ořechy nebo semena.[12][13] Jedna z analýz zubů ale naznačuje, že se mezi mikroopotřebeními u rodů Hadropithecus a dželada objevují rozdíly a že se na základě nich tento vyhynulý lemur nemusel pást, ale krmil se výhradně tvrdou potravou.[7]

Vyhynutí

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k malému množství subfosilních nálezů lze soudit, že Hadropithecus patřil mezi vzácné madagaskarské savce.[9] Vyhynul zřejmě dříve než jeho sesterský taxon Archaeolemur.[1] Oba zmizeli krátce po příchodu lidí na ostrov, ale jelikož byl Hadropithecus velkým a specializovanějším pozemním býložravcem, musel čelit většímu tlaku ze strany domácích hospodářských zvířat, zavlečených prasat a obecně rozšiřující se lidské populace než jeho méně specializovaný příbuzný.[4] Poslední známý exemplář pochází podle radiokarbonové metody datování z období kolem let 444–772 n. l.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hadropithecus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h MITTERMEIER, Russell A.; NASH, Stephen D. Lemurs of Madagascar. 2. vyd. Washington, D.C: Conservation International, 2006. 520 s. (Conservation International tropical field guide series). Dostupné online. ISBN 978-1-881173-88-5. S. 37–51. 
  2. ↑ a b c d e f g SUSSMAN, Robert W. Lorises, lemurs and tarsiers. Needham Heights, Mass: Pearson Custom Publ, 2003. 284 s. (Primate ecology and social structure). ISBN 978-0-536-74363-3. Kapitola The Nocturnal Lemuriformes, s. 107–148. 
  3. ↑ PALMER, T. S. Index Generum Mammalium: A List of the Genera and Families of Mammals. North American Fauna. 1904-01-23, roč. 23, s. 1–984. Dostupné online [cit. 2025-09-21]. ISSN 0078-1304. doi:10.3996/nafa.23.0001. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world 2. 6.. vyd. Baltimore: Johns Hopkins Univ. Press, 1999. ISBN 978-0-8018-5789-8. S. 91–92. 
  5. ↑ VON LIBURNAU, L. L. Herr Custor Dr. Ludwig v. Lorenz berichtet über einen fossilen Anthropoiden von Madagascar. Anzeigen der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, Wien. 1899, s. 255–257. Dostupné online. 
  6. ↑ VON LIBURNAU, L. L. Über Hadropithecus stenognathus Lz., nebst Bemerkungen zu einigen anderen ausgestorbenen Primaten von Madagaskar. Denkschriften der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Klasse, Wien. 1902, s. 243–254. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e RYAN, T. M.; BURNEY, D. A.; GODFREY, L. R. A reconstruction of the Vienna skull of Hadropithecus stenognathus. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-08-05, roč. 105, čís. 31, s. 10699–10702. Dostupné online [cit. 2025-09-21]. ISSN 0027-8424. doi:10.1073/pnas.0805195105. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i MITTERMEIER, Russell A.; NASH, Stephen D. Lemurs of Madagascar. 1. vyd. Washington, D.C: Conservation international, 1994. (Conservation international tropical field guide series). Dostupné online. ISBN 978-1-881173-08-3. S. 33–48. 
  9. ↑ a b c d e SIMONS, E. L. Chapter 6: Lemurs: Old and New. In: GOODMAN, S. M.; PATTERSON, B. D. Natural change and human impact in Madagascar. Washington London: Smithsonian Institution Press ISBN 978-1-56098-682-9, ISBN 978-1-56098-683-6.
  10. ↑ GODFREY, L.R.; JUNGERS, W.L.; BURNEY, D.A. New discoveries of skeletal elements of Hadropithecus stenognathus from Andrahomana Cave, southeastern Madagascar. Journal of Human Evolution. 2006-10, roč. 51, čís. 4, s. 395–410. Dostupné online [cit. 2025-09-21]. doi:10.1016/j.jhevol.2006.04.012. (anglicky) 
  11. ↑ ORLANDO, Ludovic; CALVIGNAC, Sébastien; SCHNEBELEN, Céline. DNA from extinct giant lemurs links archaeolemurids to extant indriids. BMC Evolutionary Biology. 2008-12, roč. 8, čís. 1. Dostupné online [cit. 2025-09-21]. ISSN 1471-2148. doi:10.1186/1471-2148-8-121. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d GODFREY, L.R.; JUNGERS, W.L.; SCHWARTZ, G.T. Chapter 3: Ecology and Extinction of Madagascar's Subfossil Lemurs. In: GOULD, L.; SAUTHER, M. L. Lemurs: Ecology and Adaptation. [s.l.]: Springer, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-387-34585-7.
  13. ↑ a b c GODFREY, L. R. & kol. Chapter 8: Subfossil Lemurs. In: GOODMAN, S. M.; PATTERSON, B. D. Natural change and human impact in Madagascar. Washington London: Smithsonian Institution Press ISBN 978-1-56098-682-9, ISBN 978-1-56098-683-6.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hadropithecus&oldid=25285782“