Furcacauda
Vzhled
Stratigrafický výskyt: Raný devon, asi před 419 až 393 miliony let | |
|---|---|
Ekologická rekonstrukce rodu Furcacauda. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | bezčelistní (Agnatha) |
| Třída | Thelodonti |
| Řád | Furcacaudiformes |
| Čeleď | Furcacaudidae |
| Rod | Furcacauda Wilson & Caldwell, 1998 |
| Typový druh | |
| Furcacauda heintzae Wilson & Caldwell, 1998 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Furcacauda („vidlicovitý ocas“) byl rod pravěkého bezčelistného obratlovce, jehož fosilie známe z raně devonských vrstev Kanady.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Jednalo se o malého bezčelistného obratlovce (délka těla kolem 6 cm) se symetrickou vidlicovitou ploutví, žijícího v hlubších vodách. Měl laterálně zploštělé tělo a silné, abrazi odolné šupiny. Přítomny byly frontálně posazené oči, drobný ústní otvor a někdy jsou přítomny i postranní párové ploutve.[2]
V současnosti jsou známé dva druhy, jejichž zástupci jsou tvarově i velikostně jen obtížně rozlišitelní - typový druh Furcacauda heintzae a Furcacauda fredholmae.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://www.mindat.org/taxon-4815331.html
- ↑ Wilson, Mark V. H.; Caldwell, Michael W. (1998). The Furcacaudiformes: A New Order of Jawless Vertebrates With Thelodont Scales, Based On Articulated Silurian and Devonian Fossils From Northern Canada. Journal of Vertebrate Paleontology. 18 (1): 10–29.
- ↑ Ferrón, H. G.; Botella, H. (2017). Squamation and ecology of thelodonts. PLOS ONE. 12 (2) e0172781.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Wilson, M. V. H.; Caldwell, M. W. (1993). New Silurian and Devonian fork-tailed 'thelodonts' are jawless vertebrates with stomachs and deep bodies. Nature. 361 (6411): 442–444.
- Ferrón, H. G.; et al. (2018). Patterns of ecological diversification in thelodonts. Palaeontology. 61 (2): 303–315.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Ilustrace a informace na webu Spinops (anglicky)