Franca Viola
| Franca Viola | |
|---|---|
| Narození | 9. ledna 1948 (77 let) Alcamo, Sicílie |
| Povolání | aktivistka |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (2014) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franca Viola (* 9. ledna 1948 Alcamo) je Italka, která se stala slavnou v 60. letech poté, co odmítla tzv. reparativní manželství (italsky „matrimonio riparatore“) s mužem, který ji unesl a znásilnil. Namísto toho se se svojí rodinou úspěšně domohla zahájení soudního řízení vůči násilníkovi. Soud měl v Itálii velký význam, neboť se Violin čin střetl s tradičními společenskými konvencemi v jižní Itálii, podle nichž žena ztratila svoji čest, pokud si nevzala muže, se kterým přišla o panenství. Viola se tak stala symbolem kulturního pokroku a ženské emancipace v poválečné Itálii.
Únos a znásilnění
[editovat | editovat zdroj]
Franca Viola se narodila na venkově v městečku Alcamo na Sicílii jako nejstarší dcera farmáře Bernarda Violy a jeho ženy Vity Ferry. Roku 1963 se v patnácti letech zasnoubila s Filippem Melodiou, synovcem mafiána Vincenza Rimi, kterému bylo 23 let. Po Melodiově zatčení za krádež však Violin otec trval na tom, aby zrušila své zasnoubení zrušila, což udělala. Melodia poté odcestoval do Německa. Roku 1965 se Viola zasnoubila s jiným mužem. V té době se Melodia vrátil do Alcama a neúspěšně se pokoušel znovu vstoupit do Violiina života. Vyhrožoval jejímu otci i snoubenci.
V ranních hodinách 26. prosince 1965 se Melodia se skupinou ozbrojených společníků vloupal do domu Violových a unesl Francu, přitom zbil její matku a také s sebou vzal Frančina osmiletého bratra Mariana, který se odmítl sestry pustit. Mariano byl propuštěn o pár hodin později, ale Franca byla držena po dalších osm dní v domě Melodiovy sestry a jejího manžela, kde byla opakovaně znásilňována. Melodia jí řekl, že teď se za něj musí provdat, pokud se nechce nepočestnou ženou, ale Viola odpověděla, že nemá v úmyslu si ho vzít, a že ho bude žalovat z únosu a znásilnění. Violin otec předstíral, že s únosci vyjednává, zatímco ve skutečnosti spolupracoval s karabiniéry na přípravě úspěšného zátahu. Viola byla osvobozena a její únosci zatčeni 2. ledna 1966, týden před jejími osmnáctými narozeninami. Řekla, že se jí otec zeptal, jestli si skutečně chce Melodiu vzít a když řekla, že nechce, řekl jí, že udělá všechno možné pro to, aby jí pomohl.
Odmítnutí reparativího manželství
[editovat | editovat zdroj]Melodia nabídl Viole reparativní manželství, ale ona odmítla, čímž se vymezila proti tomu, co bylo tehdy na Sicílii naprosto běžnou praxí. Podle tradičního společenského kodexu z ní tato volba měla učinit „donna svergognata“, nepočestnou ženou tím, že ztratila panenství, aniž by se vdala. Tyto představy nebyly zakořeněny jen na Sicílii nebo na venkově, do jisté míry byly také zahrnuty v Italském kodexu kriminálních procesů, který znásilnění stavěl spíše k trestnému činu proti mravnosti než k osobnímu útoku a formálně ztvrzoval myšlenku reparativního manželství (v článku 544), což znamenalo, že násilník, který si vzal svoji oběť, byl automaticky zproštěn viny.
Soud a jeho dozvuky
[editovat | editovat zdroj]Poté, co si Viola odmítla vzít svého násilníka, její rodině bylo údajně vyhrožováno a byla perzekvována do té míry, že jejich vinici a stodolu někdo podpálil. Tato událost a následující soud měly široký ohlas v italských médiích, přímo se zapojil i parlament, a část stávajícího zákona se dostala do střetu s míněním veřejnosti. Melodiovi právníci se pokoušeli vyživovat lež, že Viola souhlasila s tzv. „fuitina“ (tedy že utekla, aby se tajně vzali, zatímco rodiny nesouhlasily), než že by byla unesena, ale soud shledal Melodiu vinným. Byl odsouzen k jedenácti letům vězení, které byly později zkráceny na deset.
Italský prezident Giuseppe Saragat i papež Pavel VI. veřejně vyjádřili své uznání a vyjádření solidarity France Viole.
Franca Viola si vzala Giuseppa Ruisiho v prosinci 1968. Ruisi, který byl úředníkem, si stál za tím, že si vezme dívku, kterou vždycky miloval, navzdory výhrůžkám a drbům, ale vyžádal si povolení k držení střelné zbraně, aby ochránil sebe a svoji nastávající. Franca Viola má dva syny a jednu vnučku a stále žije v Alcamo se svým manželem.
Článek zákona, podle kterého byl násilník uznán nevinným v případě, že si svoji oběť vzal, nebyl zrušen až do roku 1981.
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]- V roce 1970 režisér Damiano Damiani vytvořil film Nejkrásnější manželka s hvězdou Ornellou Muti, na motivy Violiina příběhu.
- V roce 2012 sicilská spisovatelka Beatrice Monroy publikovala Violin příběh pod titulem Niente ci fu (Nebylo nic).
- V roce 2017 patnácti minutový film Viola, Franca se umístil mezi finalisty na Manhattan Short Film Festival.