Eddy Merckx
| Eddy Merckx | |
|---|---|
 Eddy Merckx v roce 1973 | |
| Osobní informace | |
| Přezdívka | Kanibal |
| Datum narození | 17. června 1945 (80 let) |
| Místo narození | Meensel-Kiezegem, Belgie |
| Stát |  Belgie |
| Výška | 1,82 m |
| Hmotnost | 74 kg |
| Děti | Sabrina Merckx Axel Merckx |
| Příbuzní | Luca Masso (vnuk z dceřiny strany) Eduardo Masso (zeť) Luca Masso (vnuk) |
| Týmové informace | |
| Současný tým | neaktivní |
| Disciplína | silniční cyklistika, dráhová cyklistika |
| Role | závodník |
| Typ jezdce | všestranný |
| Amatérské týmy | |
| 1961–1964 | Evere Kerkhoek Sportif |
| Profesionální týmy | |
| 1965 1966–1967 1968–1970 1971–1976 1977 1978 | Solo–Superia Peugeot–BP–Michelin Faema Molteni Fiat France C&A |
| Úspěchy | |
Etapové závody
Dráhová cyklistika
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství světa v silniční cyklistice | ||
| zlato | MS 1967 | silniční závod |
| zlato | MS 1971 | silniční závod |
| zlato | MS 1974 | silniční závod |
| Tour de France | ||
| vítěz | TdF 1969 | Tour de France |
| vítěz | TdF 1970 | Tour de France |
| vítěz | TdF 1971 | Tour de France |
| vítěz | TdF 1972 | Tour de France |
| vítěz | TdF 1974 | Tour de France |
| stříbro | TdF 1975 | Tour de France |
| Giro d'Italia | ||
| vítěz | Giro 1968 | Giro d'Italia |
| vítěz | Giro 1970 | Giro d'Italia |
| vítěz | Giro 1972 | Giro d'Italia |
| vítěz | Giro 1973 | Giro d'Italia |
| vítěz | Giro 1974 | Giro d'Italia |
| Vuelta a España | ||
| vítěz | Vuelta 1973 | Vuelta a España |
| Giro di Lombardia | ||
| vítěz | Lombardia 1971 | Giro di Lombardia |
| vítěz | Lombardia 1972 | Giro di Lombardia |
Eddy Merckx, celým jménem Edouard Louis Joseph Merckx, (* 17. června 1945, Meensel-Kiezegem) je bývalý belgický profesionální cyklista. Je považován za jednoho z nejlepších světových cyklistů všech dob. Znám byl i pod svoji přezdívkou „Kanibal“.
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Jeho cyklistická kariéra se započala v roce 1961. O tři roky později se stal světovým šampiónem v amatérské kategorii. V roce 1965 přešel k profesionálům. V roce 1966 poprvé vyhrál závod Milán – San Remo. O rok později vyhrál světový šampionát v kategorii profesionálů. V roce 1968 vyhrál jako první Belgičan Giro d'Italia. Hned při svém debutu na Tour de France 1969 se mu podařilo získat celkové vítězství, jakož i vítězství v soutěži sprintérů a vrchařů. Žádný další cyklista už toto nedokázal zopakovat, jedině Laurent Jalabert dosáhl podobný úspěch v roce 1995 na Vuelta a España.
Ve výčtu jeho úspěchů by se dalo ještě dlouho pokračovat, z těch největších stojí za zmínku například to, že Tour de France vyhrál ve své kariéře celkově 5krát (na TdF doteď drží rekord v počtu dní které strávil ve žlutém dresu vedoucího závodníka – 96). Stejně tak i na Giro d'Italia vyhrál celkově 5krát. Na světovém šampionátu triumfoval ještě dvakrát a 3krát se umístil v první pětce.
O jeho nesporné převaze nad ostatními cyklisty svědčí následující čísla: v době své kariéry startoval celkem v 1582 závodech, ze kterých 445 vyhrál – tedy téměř každý třetí závod, ve kterém startoval, skončil jeho vítězstvím. V tomto směru byl pro něj obzvlášť úspěšný rok 1970, kdy startoval v 120 závodech a z nich vyhrál 54 – téměř každý druhý závod dokončil na prvním místě.
Šlo o mimořádně všestranného cyklistu, o čemž svědčí i to, že dokázal vyhrávat rovinaté etapy, při kterých se rozhodovalo v závěrečném špurtu celého pelotonu, a taktéž pro něj nebyl problém vyhrávat v etapách, které byly ukončeny náročnými stoupáními. Eddy neměl ideální cyklistickou postavu (183cm, 75kg), jeho jedinečnost spočívala v úžasné schopnosti regenerace, kterou dokumentují hodnoty tepové frekvence:
- max. pulz: 162 tepů za minutu,
- pulz v klidu: 38 tepů za minutu,
- pulz 30 sekund po maximální zátěži: 68 tepů za minutu.
Svoji všestrannost dokázal Eddy svým světovým rekordem v hodinovce (49.431 km), kterého dosáhl 25. října 1972 v Mexico City, a který vydržel až do roku 2000, kdy ho o 10 metrů překonal Christopher Boardman. V souvislosti s tepovou frekvencí je možné uvést fakt, že 5 minut po dojezdu při světovém rekordu v hodinovce mu lékaři naměřili pulz jen 44 tepů za minutu.
Zranění
[editovat | editovat zdroj]Na konci sezóny 1969 utrpěl Eddy nejvážnější zranění ve své sportovní kariéře. Stalo se to při závodech v dráhové cyklistice, tzv. Derny (cyklisté jezdí v těsném závěsu za motocyklem). Motocyklista a cyklista, kteří jeli před Merckxem, spadli, v důsledku čehož havaroval i Merckx a motocyklista, který vedl jeho. Ten byl namístě mrtev, Eddy upadl do bezvědomí. Později mu lékaři zjistili prasklý páteřní obratel a poranění pánve. Z těchto zranění se vyléčil, ale už nikdy to nebylo to co předtím. V následujících letech si často i v době jízdy upravoval sedlovku svého bicyklu, aby dosáhl optimální polohy pro páteř, ale i tak stále cítil bolest, zvláště ve stoupáních.
Černé dny
[editovat | editovat zdroj]Byl maximalista, nespokojil se s dílčím úspěchem – chtěl mít všechno a hned. Proto si vysloužil přezdívku Kanibal. Holanďan Joop Zoetemelk, vítěz Tour de France z roku 1980 o Merckxovi řekl toto: „Pro nás všechny byl Eddy prokletím… Pamatuji si na jednu etapu v Alpách, kdy jsme vydrželi v závěse při jeho pekelném tempu sotva půl hodiny. Jen potom nás požádal o vystřídání, ale nikdo z nás už na to neměl sil. Zasmál se a lehce nám ujel.“ Mezi ostatními cyklisty neměl mnoho přátel, zrovna tak se netěšil oblibě ani u fanoušků cyklistiky (samozřejmě kromě těch belgických) a ani pořadatelé ho neměli v lásce. To vyústilo do dvou tragických momentů:
V roce 1969 měl na dosah obhajobu na Giro d'Italia, ale o růžový dres vedoucího jezdce přišel po pozitivním dopingovém nálezu, jehož okolnosti nebyly dodnes celkem objasněny, a hovořilo se dokonce o sabotáži italskými pořadateli, kteří chtěli vidět na nejvyšším stupni domácího závodníka Felice Gimondiho.
V roce 1975 měl na dosah šestý titul v Tour de France a mohl tak překonat tehdejší rekord Jacquese Anquetila, ale francouzští fanouškové byli proti. Rozvášnění diváci ho v etapě na Puy de Dôme strhli z bicyklu a i tento incident se podepsal na jeho těsné prohře s domácím Bernardem Thévenetem. Poté se už nikdy nedostal do vrcholné formy a pomalu směřoval ke konci své sportovní kariéry.
Závodní kariéru ukončil v roce 1978 ve věku 33 let. Podle jeho vlastních slov by jeho tělo bylo schopno závodit dále, ale byl vyčerpán psychicky tlakem, který na něj byl vyvíjen.
Největší úspěchy
[editovat | editovat zdroj]| závod | rok (umístění) |
|---|---|
| Tour de France | 1969 (1.), 1970 (1.), 1971 (1.), 1972 (1.), 1974 (1.), 1975 (2.) |
| Giro d'Italia | 1968 (1.), 1970 (1.), 1972 (1.), 1973 (1.), 1974 (1.) |
| Vuelta a España | 1973 (1.) |
| Mistrovství světa | 1967 (1.), 1971 (1.), 1972 (2.), 1973 (4.), 1974 (1.), 1976 (5.) |
| Paříž - Roubaix | 1968 (1.), 1969 (2.), 1970 (1.), 1973 (1.), 1975 (2.) |
| Milán - San Remo | 1966 (1.), 1967 (1.), 1969 (1.), 1971 (1.), 1972 (1.), 1975 (1.), 1976 (1.) |
| Kolem Flander | 1969 (1.), 1975 (1.) |
| Giro di Lombardia | 1971 (1.), 1972 (1.) |
| Amstel Gold Race | 1973 (1.), 1975 (1.) |
| Gent–Wevelgem | 1967 (1.), 1970 (1.), 1973 (1.) |
| Liège-Bastogne-Liège | 1969 (1.), 1971 (1.), 1972 (1.), 1973 (1.), 1975 (1.) |
| La Flèche Wallonne | 1967 (1.), 1970 (1.), 1972 (1.) |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eddy Merckx na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eddy Merckx na Wikimedia Commons - Video Fenomén Eddy Merckx na Stream.cz
- Narození v roce 1945
- Belgičtí cyklisté
- Vítězové Tour de France
- Vítězové Giro d'Italia
- Vítězové Paříž–Roubaix
- Vítězové Paříž–Nice
- Vítězové Kolem Flander
- Dopingové případy v cyklistice
- Narození 17. června
- Vítězové Vuelta a España
- Dopingové případy belgických sportovců
- Vítězové Giro di Lombardia
- Mistři světa v silniční cyklistice