Douglas Haig
| Douglas Haig | |
|---|---|
Fotografie během první světové války  | |
| Narození | 19. června 1861 | 
| Úmrtí | 29. ledna 1928 | 
| Místo pohřbení | Opatství Dryburgh | 
| Choť | Dorothy Maud Vivian (od 1905) | 
| Děti | Irene Astor, Baroness Astor of Hever George Haig, 2nd Earl Haig Lady Alexandra Haig Lady Victoria Haig  | 
| Rodiče | John Haig a Rachel Mackerras Veitch | 
| Příbuzní | George Ogilvy Haig[1] a Henrietta Frances Haig[1] (sourozenci) John Astor, 3rd Baron Astor of Hever[2], Bridget Mary Astor[2], Elizabeth Louise Astor[2], Sarah Astor[2] a Philip Douglas Paul Astor[2] (vnoučata)  | 
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | polní maršál (1917), generál (1915), generálporučík (1910), generálmajor (1904) | 
| Doba služby | 1884–1920 | 
| Sloužil | |
| Složka | |
| Války | Mahdího povstání Druhá búrská válka První světová válka  | 
| Vyznamenání | Řád bodláku Řád lázně Řád Za zásluhy Královský řád Viktoriin Řád Indické říše  | 
Douglas Haig, 1. hrabě Haig (anglicky Douglas Haig, 1st Earl Haig, 1st Viscount Dawick, 1st Baron Haig of Bemersyde; 19. června 1861 Edinburgh – 29. ledna 1928 Londýn), byl britský vojevůdce. Od roku 1885 sloužil v britské armádě, několik let působil v Indii, jako nižší důstojník se vyznamenal v koloniálních válkách v Africe (Mahdího povstání, druhá búrská válka). Za první světové války se proslavil jako jeden z předních vojevůdců Trojdohody a byl vrchním velitelem britské armády na západní frontě (bitva na Sommě). V roce 1917 dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála a v roce 1919 byl povýšen na hraběte. Zatímco za svého života měl obrovskou popularitu jako jeden z představitelů vítězných mocností první světové války, až po jeho smrti se začala objevovat kritická hodnocení jeho válečných aktivit spojených především s obrovskými ztrátami na životech.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze skotské podnikatelské rodiny, narodil se v Edinburghu jako nejmladší syn Johna Richarda Haiga (1802–1878), bohatého obchodníka ve výrobě alkoholu. Douglas studoval nejprve v Edinburghu a na střední škole Clifton College v Bristolu, poté s bratrem navštívil USA. V letech 1880–1883 studoval ekonomii, historii a francouzštinu na oxfordské univerzitě, závěrečnou zkoušku ale nesložil. Nakonec získal vojenskou průpravu na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Do aktivní vojenské služby vstoupil v roce 1885 jako poručík k 7. pluku husarů. Již za studií vynikal v pólu a jako reprezentant britské armády byl v roce 1886 znovu vyslán do USA. Od roku 1886 sloužil v Indii, kde brzy zaujal svými schopnostmi, v roce 1891 byl již kapitánem a s doporučením svých nadřízených si později doplnil vzdělání na důstojnické škole v Camberley. V roce 1898 se v Africe zúčastnil závěrečné fáze bojů proti Mahdího povstání, byl povýšen na majora a získal první z řady vyznamenání (Chedivova súdánská medaile.
Po návratu do Anglie a marné naději na post na ministerstvu války byl znovu vyslán do Afriky a vyznamenal se v druhé búrské válce, získal Řád lázně (1900) a byl povýšen na podplukovníka (1901). V hodnosti plukovníka v letech 1902–1904 zastával funkci pobočníka krále Eduarda VII., následně byl generálním inspektorem jezdectva v Indii (1903–1906) a v roce 1904 byl povýšen do hodnosti generálmajora. V letech 1907–1909 byl šéfem odboru vojenského vzdělávání na ministerstvu války, poté se znovu vrátil do Indie, kde byl náčelníkem generálního štábu (1909–1911). V roce 1910 byl povýšen na generálporučíka a po návratu do Anglie byl velitelem vojenského tábora v Aldershotu, souběžně také generálním pobočníkem krále Jiřího V. (1912–1914).
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]
Po vypuknutí první světové války byl pověřen organizací a mobilizací britského expedičního vojka (známého pod zkratkou BEF – Britisth Expeditionary Force). Jako velitel 1. armádního sboru byl začleněn do 1. armády pod vrchním velením maršála Frenche. V říjnu a listopadu 1914 se mu podařilo uhájit spojenecké pozice v bitvě u Yper. Během roku 1915 se mu ani za cenu těžkých ztrát nepodařilo prorazit německé obranné linie, mezitím se dostával do častých kompetenčních sporu s maršálem Frenchem. Za významného Haigova přispění byl French nakonec odvolán a Haig v nové hodnosti generála převzal vrchní velení 1. armády. Shromáždil obrovské pozemní síly určené k tažení na Sommě. I když zpočátku nebyl příznivcem nových technologií a zdůrazňoval zastaralé druhy zbraní (například jezdectvo), nakonec uznal výzam letectva a začal s ním spolupracovat.
Několikaměsíční bitva na Sommě znamenala pro britskou armádu obrovské početní ztráty bez výraznějšího posunu ve válce. Haig mimo jiné disponoval špatnými informacemi o síle německé armády, proto také posílal do útoku stále další vojáky. Celkové ztráty činily 420 000 britských vojáků, přičemž frontovou linii se podařilo posunout o pouhých 12 kilometrů. Haig díky tomu získal přezdívku řezník Haig (Butcher Haig). K datu 1. ledna 1917 byl povýšen do nejvyšší hodnosti polního maršála a v koordinaci s Francouzi pokračoval v dalších bojích na západní frontě (třetí bitva u Yper). Teprve v závěrečné fázi války se Britům podařilo dosáhnout výraznějších úspěchů během stodenní ofenzívy, kdy zajali 190 000 německých vojáků.
Po válce zůstával populární osobností, angažoval se v charitě, pomáhal vysloužilým vojákům, slavnostně odhaloval válečné pomníky a pronášel stovky projevů. Mimo jiné navštívil jižní Afriku a Kanadu. Zemřel na následky infarktu 28. ledna 1928 v Londýně, 3. února mu byl uspořádán státní pohřeb.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1919 získal titul hraběte (earl) a stal se členem Sněmovny lordů, současně obdržel národní dar ve výši 100 000 liber a poděkování obou komor parlamentu. Do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir byl povýšen již v roce 1909 jako nositel rytířského kříže Viktoriina řádu. V roce 1917 jako první osobnost nešlechtického původu získal starobylý skotský Bodlákový řád. Řadu vyznamenání získal během války i v následujících letech od spojeneckých států. V krátkém období 1919–1920 obdržel čestný doktorát na pěti britských univerzitách (Oxford, Aberdeen, Glasgow, Leeds, Edinburgh), v osmi městech získal čestné občanství.
Řády a vyznamenání Douglase Haiga
[editovat | editovat zdroj]
| rytíř Bodlákového řádu (KT) | 31. 7. 1917 | |
| velkokříž Řádu lázně (GCB) | 3. 6. 1915 | |
| Řád Za zásluhy (Velká Británie) (OM) | 3. 6. 1919 | |
| velkokříž Viktoriina řádu (GCVO) | 15. 8. 1916 | |
| rytíř komandéř Řádu Indické říše (KCIE) | 12. 12. 1911 | |
| velkokříž Řádu čestné legie (Francie) | 24. 2. 1916 | |
| velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) | 24. 2. 1916 | |
| velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie) | 14. 9. 1916 | |
| Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá hora) | 31. 10. 1916 | |
| Řád sv. Jiří (Rusko) | 1. 6. 1917 | |
| Řád hvězdy Karadjordjevićů vojenské třídy (Srbsko) | 10. 9. 1918 | |
| Řád vycházejícího slunce (Japonsko) | 9. 11. 1918 | |
| Řád Michala Chrabrého I. třídy (Rumunsko) | 20. 9. 1919 | |
| Croix de Guerre (Francie) | 21. 4. 1917 | |
| Válečný kříž (Belgie) | 11. 3. 1918 | 
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1905 se oženil s Dorothy Vivian (1879–1939), dcerou Husseye Viviana, 3. barona Viviana (1834–1893), který byl diplomatem, mimo jiné vyslancem ve Švýcarsku, Dánsku, Belgii a velvyslancem v Itálii. Dorothy byla dvorní dámou královny Viktorie, později královny Alexandry. Z jejich manželství se narodily čtyři děti, z toho jediný syn.
- 1. Alexandra Henrietta (1907–1997), I. ∞ 1941 Clarence Howard-Johnston (1903–1996), kontradmirál Royal Navy (rozvod 1954), II. ∞ 1954 Hugh Trevor-Roper, baron Dacre (1914–2003), britský historik, profesor oxfordské univerzity
 
- 2. Victoria Doris (1908–1993), ∞ 1929 Claud Montagu-Douglas-Scott (1906–1971), plukovník
 
- 3. George Alexander Haig, 2. hrabě Haig (1918–2009), člen Sněmovny lordů, absolvent oxfordské univerzity, účastník druhé světové války (od 1941 v německém zajetí), později aktivní v charitě, I. ∞ 1956 Adrienne Morley (1930–2010), rozvod 1981, II. ∞ 1981 Geroloma Lopez y Royo
 
- 4. ∞ Irene Violet (1919–2001), 1945 Gavin Astor, 2. baron Astor (1918–1984), podnikatel, člen milionářské rodiny Astorů
 
Současným představitelem rodu je Alexander Douglas Haig, 3. hrabě Haig (*1961).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEATHCOTE, Tony: The British Field Marshals, 1736-1997: A Biographical Dictionary; Londýn, 2002 dostupné online
 
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Douglas Haig in: Encyclopedia Britannica dostupné online
 - Douglas Haig na webu thepeerage dostupné online
 - Generál Haig za první světové války dostupné online
 
 Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas Haig na Wikimedia Commons - Imperial War Museums: Why WW1 British soldiers were NOT 'Lions led by donkeys' na YouTube (anglicky)
 
- Britští šlechtici
 - Britští maršálové
 - Členové Sněmovny lordů
 - Osobnosti první světové války
 - Viktoriánské období
 - Eduardovské období
 - Búrské války
 - Rytíři Řádu bodláku
 - Rytíři-komandéři Řádu britského impéria
 - Společníci Řádu lázně
 - Nositelé Řádu za zásluhy (Spojené království)
 - Rytíři velkokříže Královského Viktoriina řádu
 - Rytíři-komandéři Královského Viktoriina řádu
 - Komandéři Královského Viktoriina řádu
 - Rytíři velkokříže Řádu lázně
 - Rytíři-komandéři Řádu lázně
 - Nositelé Hvězdy 1914–15
 - Nositelé Britské válečné medaile
 - Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
 - Nositelé velkokříže Řádu Leopolda (Belgie)
 - Rytíři velkokříže Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
 - Nositelé Řádu knížete Danila I.
 - Nositelé Řádu hvězdy Karadjordjevićů
 - Nositelé Řádu vycházejícího slunce
 - Nositelé Řádu Michala Chrabrého
 - Nositelé Army Distinguished Service Medal
 - Nositelé Válečného kříže 1914–1918
 - Nositelé Válečného kříže 1939–1945
 - Držitelé čestných doktorátů
 - Narození v roce 1861
 - Narození 19. června
 - Narození v Edinburghu
 - Úmrtí v roce 1928
 - Úmrtí 29. ledna
 - Úmrtí v Londýně
 - Nositelé Chedivovy súdánské medaile (1897)
 - Osobnosti na tožských poštovních známkách