Daktyl
| Dvojslabičné | |
|---|---|
| ◡ ◡ | pyrichij (dibrach) |
| ◡ – | jamb |
| – ◡ | trochej (chorej) |
| – – | spondej |
| Trojslabičné | |
| ◡ ◡ ◡ | tribrach |
| – ◡ ◡ | daktyl |
| ◡ – ◡ | amfibrach |
| ◡ ◡ – | anapest |
| ◡ – – | bakchej |
| – ◡ – | krétik (amfimakr) |
| – – ◡ | antibakchej (palimbakchej)) |
| – – – | molos (trimakr) |
| Čtyřslabičné | |
| ◡ ◡ ◡ ◡ | tetrabrach |
| – ◡ ◡ ◡ | první péón |
| ◡ – ◡ ◡ | druhý péón |
| ◡ ◡ – ◡ | třetí péón |
| ◡ ◡ ◡ – | čtvrtý péón |
| – – ◡ ◡ | větší iónik (dvojnásobný trochej) |
| ◡ ◡ – – | menší iónik (dvojnásobný jamb) |
| – ◡ – ◡ | ditrochej |
| ◡ – ◡ – | dijamb |
| – ◡ ◡ – | choriamb |
| ◡ – – ◡ | antispast |
| ◡ – – – | první epitrit |
| – ◡ – – | druhý epitrit |
| – – ◡ – | třetí epitrit |
| – – – ◡ | čtvrtý epitrit |
| – – – – | dispondej |
| Kombinované | |
| – ◡ ◡ – ◡ | daktylotrochej |
| Legenda | |
| – | dlouhá, přízvučná slabika |
| ◡ | krátká, nepřízvučná slabika |

Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trocheji, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr.
Ukázka
[editovat | editovat zdroj]Černý bor utíká s kopečka,
široké jezero pod ním,
nad vodou létají rybárky,
podobny plachtám jsou lodním.
Hradisko sivé a vysoké,
na příkré vyhnáno skále –
dnes tam jen Themida promlouvá
ve jménu boha a krále.
Petr Bezruč – Plumlov
(Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.) Daktylská tendence se uplatňuje také v českém alexandrínu, i když původně tento druh verše byl jambický:
- Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
- aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
- aby se zavřely. Poproste rozpadání,
- aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
- (Jiří Orten, Sedmá elegie)
V polské literatuře daktyl (i když není přirozený rytmus) se vyskutuje především ve sloce 10(5+5)|8|10(5+5)|8, která se jmenuje stanislavovská, protože byla velmi popularní během panování krále Stanislava Augusta Poniatowského (konec 18. století).
- Broni się jeszcze z wież Alpuhary
- Almanzor z garstką rycerzy.
- Hiszpan pod miastem zatknął sztandary,
- Jutro do szturmu uderzy.
- (Adam Mickiewicz, Alpuhara (balada) z epické básně Konrad Wallenrod)