Capella
| Capella | |
|---|---|
  Poloha Capelly v souhvězdí Vozky (v červeném kroužku) | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Vozka (Auriga) |
| Rektascenze | 5h 16m 41.3591s (Aa+Ab) |
| Deklinace | +45° 59′ 52,768″ (Aa+Ab) |
| Paralaxa | 76,20 ± 0,46 (Hipparcos; Aa+Ab)[1] |
| Vzdálenost | 42,92 ± 0,05 ly (13,159 ± 0,015[2] pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 0,08 (0,03–0,16) |
| Radiální rychlost | +29,939 ± 0,003 km/s (Aa+Ab)[2] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 75,52 mas/rok (Aa+Ab)[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −427,11 mas/rok (Aa+Ab)[1] |
| Capella Aa | |
| Absolutní hvězdná velikost | 0,296[2] |
| Capella Ab | |
| Absolutní hvězdná velikost | 0,167[2] |
| Capella H | |
| Rektascenze | 5h 17m 23.728s |
| Deklinace | +45° 50′ 22,97″ |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 10,16 |
| Absolutní hvězdná velikost | 9,53 |
| Capella L | |
| Rektascenze | 5h 17m 23.77s |
| Deklinace | +45° 50′ 29,0″ |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 13,7 |
| Absolutní hvězdná velikost | 13,1 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Capella Aa | |
| Spektrální typ | K0–G8 III |
| Hmotnost | 2,5687 ± 0,0074[2] M☉ |
| Poloměr | 11,98 ± 0,57[2] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 78,7 ± 4,2[2] L☉ |
| Povrchová teplota | 4 970 ± 50 K[2] K |
| Rotační perioda | 104 ± 3 dny[2] |
| Rychlost rotace | 4,1 ± 0,4 km/s[2] |
Capella Ab | |
| Spektrální typ | G0–G1 III |
| Hmotnost | 2,4828 ± 0,0067[2] M☉ |
| Poloměr | 8,83 ± 0,33[2] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 72,7 ± 3,6[2] L☉ |
| Povrchová teplota | 5 730 ± 60 K[2] K |
| Rotační perioda | 8,5 ± 0,2 dne[2] |
| Rychlost rotace | 35,0 ± 0,5 km/s[2] |
Capella H | |
| Spektrální typ | M1–M2.5 V |
| Hmotnost | 0,57[2] M☉ |
| Poloměr | 0,54 ± 0,03 R☉ |
| Povrchová teplota | 3 700 ± 150 K K |
Capella L | |
| Spektrální typ | M4–M5 V |
| Hmotnost | 0,53[2] M☉ |
| Systém1 | |
| Primární hvězda | Capella Aa |
| Průvodce | Capella Ab |
| Doba oběhu | 104,0213 ± 0,0002 dne[2] |
| Velká poloosa | 56,47 ± 0,05 mas[2] |
| Excentricita dráhy | 0,0009 ± 0,0001[2] |
| Sklon dráhy | 137,156 ± 0,046°[2] |
| Délka vzestupného uzlu | 40,522 ± 0,039°[2] |
| Argument šířky pericentra | 0,7427 ± 0,0007 AU[2] |
| Systém2 | |
| Primární hvězda | Capella H |
| Průvodce | Capella L |
| Doba oběhu | ≈ 300 let (odhad)[2] |
| Velká poloosa | 3,5–3,7″[2] |
| Excentricita dráhy | ≈ 0,75 (nejisté)[2] |
| Sklon dráhy | ≈ 52°[2] |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 34029 |
| Bonner Durchmusterung | BD +45° 1077 |
| Bright Star katalog | HR 1708 |
| 2MASS | 2MASS J05164138+4559525 |
| SAO katalog | SAO 40186 |
| Katalog Hipparcos | HIP 24608 |
| Katalog Tycho | TYC 3358-3141-1 |
| General Catalogue | GC 6427 |
| Glieseho katalog | GJ 194, GJ 194 A a GJ 194 B |
| Bayerovo označení | α Aur |
| Flamsteedovo označení | 13 Aur |
| Synonyma | Alhajoth; Hokulei; Alpha Aurigae; ADS 3841; CCDM J05168+4559 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data (Capella Aa+Ab) |
| SIMBAD | data (Capella H) |
| SIMBAD | data (Capella L) |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Capella (deminutivum k lat. capra – koza, v Bayerově katalogu označena jako α Aurigae, zkráceně α Aur, latinizováno Alfa Aurigae) je vícenásobná hvězda zdánlivé jasnosti 0,08m, nejjasnější v souhvězdí Vozky a šestá nejjasnější hvězda na noční obloze. V českých šířkách je cirkumpolární a je součástí Zimního šestiúhelníku. Systém je vzdálen přibližně 43 světelných let a patří k nejjasnějším zdrojům rentgenového záření na obloze (dominantně složka Aa).[3][4]
Systém
[editovat | editovat zdroj]Capella je čtyřhvězda. Primární složku tvoří těsná spektroskopická dvojhvězda žlutých obrů Capella Aa (K0–G8 III; ~2,57 M☉) a Capella Ab (G0–G1 III; ~2,48 M☉). Obíhají se po téměř kruhové dráze s periodou ~104 dní a střední vzdáleností ~0,74 AU; systém není zákrytový.[2] Složka Ab rotuje podstatně rychleji (≈ 8,5 dne) a je atmosféricky aktivnější; celý pár je klasifikován jako suspektní RS CVn proměnná.[2][5]
Sekundární složku představuje dvojice červených trpaslíků Capella H a Capella L typu M, vzdálená na obloze ~3,6″ vzájemně a ~12′ od hlavního páru (fyzicky ~10 000 AU). Jejich oběžná doba je řádově stovky let; oběžnice HL kolem systému Aa+Ab trvá zřejmě desítky tisíc let.[2][6]
Další vizuální průvodci
[editovat | editovat zdroj]Capella má několik dalších vizuálních průvodců označovaných jako Capella B, C, D, E, F a G. Tyto hvězdy se však pouze nacházejí ve stejném hvězdném poli, nemají fyzické vazby na systém.[7][8]
Fyzikální vlastnosti a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Z hlediska vývoje je systém Capelly mimořádně cenný, protože obě hlavní složky Aa a Ab se nacházejí v přechodové fázi mezi hlavní posloupností a větvemi obrů. Podle výpočtů Torrese a kol. (2015) obě hvězdy již vyčerpaly vodík v jádru a spalují helium v oblastech mimo jádro, přičemž složka Aa je ve fázi počínající expanze po červené větvi. Evoluční modely naznačují, že stáří celého systému je přibližně 600–700 milionů let.[2]
Pozorovací historie a rentgenové záření
[editovat | editovat zdroj]Dvojitost Capelly odhalila spektroskopie (1899); první interferometrické rozlišení složek proběhlo na Mt. Wilson (1919/1920) a pozdější přesné dráhy publikoval interferometr Mark III (1994).[9][10][11]
Silná rentgenová emise Capelly byla potvrzena v 70. letech; detailní spektra z družic Chandra a Newton ukazují stabilní korónu s teplotami několika milionů kelvinů. Silná korónová aktivita, pozorovaná pomocí obou družic, svědčí o udržované magnetické dynamo činnosti. Přestože jsou obě složky obřího typu, vykazují překvapivě intenzivní rentgenové záření. Novější analýzy (2010–2024) potvrzují, že emise pochází dominantně z rotující složky Aa, která má rozsáhlou stabilní korónu s teplotami okolo 6–8 milionů kelvinů, zatímco Ab přispívá pouze slabší komponentou. Rentgenové světelné křivky nevykazují pravidelné zákryty, ale naznačují trvalé magnetické smyčky a aktivní oblasti analogické slunečním erupcím.[3][4][12]
Legenda a kulturní význam
[editovat | editovat zdroj]Jméno Capella (lat. „kozička“) má původ v antické astronomii, kde označovalo hvězdu symbolizující kozu Amaltheu na rameni Vozky. Ta podle řecké báje kojila malého Dia na ostrově Kréta. Jeho matka Rheia jej tam ukryla před otcem Kronem, jenž polykal své děti, aby předešel věštbě o vlastním pádu. Rheia Kronovi podstrčila kámen místo dítěte a Zeus byl vychován v jeskyni v pohoří Idi. Před jeskyní tančili kněží ohlušující tance, aby přehlušili dětský pláč. Zeus pak z vděčnosti umístil Amaltheu na oblohu a proměnil ji ve hvězdu Capellu – nejjasnější v souhvězdí Vozky. Jméno Amalthea nese i jeden z měsíců planety Jupiter.
V čínské tradici je součástí asterismu 五車 (*Wǔ Chē* – „Pět vozů“), v arabské astronomii byla známa jako Alhajoth (العيوق, *al-‘Ayyūq*). V polynéské navigaci se objevuje pod jménem Hokulei („hvězda radosti“) a sloužila jako orientační bod při mořských plavbách mezi Havají a Tahiti.
V evropské kultuře byla Capella zmíněna již v raně středověkých navigačních tabulkách a patří mezi tzv. „věčné hvězdy“ (cirkumpolární), viditelné po celý rok v mírném pásu severní polokoule. Její pozorování přispělo k rozvoji rané spektroskopie a interferometrie v první polovině 20. století.[10][11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007, roč. 474, čís. 2, s. 653–664. doi:10.1051/0004-6361:20078357.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af TORRES, Guillermo; CLARET, Antonio; PAVLOVSKI, Krešimir; DOTTER, Aaron. Capella (α Aurigae) Revisited: New Binary Orbit, Physical Properties, and Evolutionary State. The Astrophysical Journal. 2015, roč. 807, čís. 1, s. 26. Dostupné online. doi:10.1088/0004-637X/807/1/26.
- ↑ a b ISHIBASHI, K.; DEWEY, D.; HUENEMOERDER, D. P.; TESTA, P. Chandra/HETGS Observations of the Capella System: The Primary as a Dominating X-Ray Source. The Astrophysical Journal Letters. 2006, roč. 644, čís. 2, s. L117–L120. doi:10.1086/505702.
- ↑ a b ARGIROFFI, C.; MAGGIO, A.; PERES, G. On coronal structures and their variability in active stars: The case of Capella observed with Chandra/LETGS. Astronomy & Astrophysics. 2003, roč. 404, čís. 3, s. 1033–1044. doi:10.1051/0004-6361:20030497.
- ↑ SAMUS', N. N. General Catalogue of Variable Stars (GCVS). ARep / VizieR B/GCVS. 2009–. Dostupné online [cit. 2025-11-05].
- ↑ Ayres, T. R. Cool Stars, Stellar Systems, and the Sun (Lecture Notes in Physics 193). Berlin/Heidelberg: Springer, 1984. doi:10.1007/3-540-12907-3_204. S. 202–204.
- ↑ Mason, B. D.; Wycoff, G. L.; Hartkopf, W. I. Washington Double Star Catalog (WDS): α Aurigae [online]. U.S. Naval Observatory / VizieR Online Data Catalog, 2025. Záznamy pro Capella uvádějí složky B–G jako optické průvodce bez fyzické vazby.. Dostupné online.
- ↑ KALER, James B. Capella (Alpha Aurigae). Stars, University of Illinois [online]. Autor zmiňuje, že sekundární průvodci systému Capella jsou pouze optické.. Dostupné online.
- ↑ CAMPBELL, W. W. The Spectroscopic Binary Capella. Astrophysical Journal. 1899, roč. 10, s. 177. Dostupné online. doi:10.1086/140625.
- ↑ a b ANDERSON, J. A. Application of Michelson's Interferometer Method to the Measurement of Close Double Stars. Astrophysical Journal. 1920, roč. 51, s. 263–275. Dostupné online. doi:10.1086/142551.
- ↑ a b HUMMEL, C. A.; ARMSTRONG, J. T.; QUIRRENBACH, A. Very High Precision Orbit of Capella by Long Baseline Interferometry. The Astronomical Journal. 1994, roč. 107, s. 1859–1868. doi:10.1086/116995.
- ↑ CATURA, R. C.; ACTON, L. W.; JOHNSON, H. M. Evidence for X-ray Emission from Capella. Astrophysical Journal Letters. 1975, roč. 196, s. L47–L49. doi:10.1086/181741.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Capella na Wikimedia Commons - Capella na stránkách Jima Kalera