Po smrti mocného hunského vládce Attily v roce 453 ztratila říše Hunů svou soudržnost, protože mezi syny zesnulého Attily nastal boj o vládu nad říší, tím se jednota Hunů tříštila. Germánské kmeny, které byly vazaly Hunů, z této situace chtěly vytěžit a získat na Hunech nezávislost.[1] Po sjednocení germánských kmenů se vedení koalice ujal Ardarich[1], král Gepidů, kdysi hlavní Attilův poradce. Do čela Hunů se postavil jejich král, Attilův syn Ellak. Germánské kmeny se s Huny střetly v Panonii u řeky Nedao v roce 454. Je pravděpodobné, že germánské kmeny podporoval východořímský císařMarcianus.[1] Hunové v této bitvě byli poraženi a jejich vůdce Ellak zabit. Tato porážka pravděpodobně znamenala následný definitivní zánik hunské říše.
Vládu po Ellakovi převzal jeho bratr Dengizich,[5] který Huny zreorganizoval a vedl do boje na východ proti východořímské říši, kde roku 469 byl poražen a zabit v Thrákii.[6] Po jeho smrti Hunové mizí z historie, patrně se smísili s jinými etnickými skupinami, jako např. Protobulhary.
↑ abcdeBURY, J. B.History of the Later Roman Empire, Vol. 2: From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian: 002. [s.l.]: Dover Publications, 2013. 514 s. Dostupné online. ISBN0486203999. S. 296. (anglicky)
↑BURY, J. B.. History of the Later Roman Empire, Vol. 2: From the Death of Theodosius I to the Death of Justinian: 002 str. 298
↑MAENCHEN-HELFEN, Otto J.The World of the Huns: Studies in Their History and Culture. [s.l.]: University of California Press, srpen 1973. 648 s. Dostupné online. ISBN978-0520015968. Kapitola The World of the Huns, s. 149. (anglicky)
