Bitva u Belasice
| Bitva u Belasice | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Byzantsko-bulharské války | |||
Výjev z bitvy a následná Samuelova smrt, když pohlédl na zbytky svého vojska | |||
| Trvání | 29. července 1014 | ||
| Místo | pohoří Belasica blízko vsi Kleidion, Bulharská říše (dnes Blagoevgradská oblast, Bulharsko) | ||
| Souřadnice | 41°22′ s. š., 23°1′ v. d. | ||
| Výsledek | rozhodné byzantské vítězství | ||
| Strany | |||
| Velitelé | |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Belasice, známá též jako bitva u Kleidionu, jež se odehrála 29. července 1014, byla jednou z rozhodujících porážek bulharské armády během byzantsko-bulharských válek.[1][2]
Okolnosti bitvy
[editovat | editovat zdroj]Roku 976 usedl na byzantský trůn císař Basileios II., který si vytkl za cíl dobýt bulharský stát a přičlenit jej k byzantské říši. Císař pomocí trvalého postupu a soustavného dobývání měst a pevností postupně podroboval bulharská území své vládě.[3] Bulharská říše pod vedením cara Samuela tak dokázala udržovat svoje postavení jen za cenu neustálých válek.[2]
Průběh
[editovat | editovat zdroj]
Rozhodující bitva se odehrála v údolí mezi horskými hřebeny Belasica a Ogražden, západně od města Petrič. Samuel zde postavil obrannou zeď u obce Ključ (řecky Kleidion, oba názvy znamenají česky Klíč), ale byzantský generál Nikephoros Xiphias ji s částí vojska obešel po hřebeni Belasice a napadl Bulhary zezadu. V nastalém zmatku došlo k opuštění opevněné zdi, jejímu prolomení hlavními silami útočníka a naprosté porážce. Zajetí či zabití se vyhnulo krom Samuela pouze malé množství jeho mužů.[1]
Následky
[editovat | editovat zdroj]
Byzantský císař následně nechal 14 000 zajatých Bulharů oslepit[2][1] a pouze každému stému z nich nechal jedno oko, aby mohl dopravit své společníky domů. Ve chvíli, kdy Samuel průvod oslepených spatřil, ranila jej mrtvice a záhy nato zemřel.[1] Po jeho smrti se již bulharský stát začal pomalu rozpadat, až byl roku 1018 připojen k byzantské říši a stal se jednou z jejích provincií.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1.
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Belasice na Wikimedia Commons
