Aurora (mytologie)
_-_Dawn_(1881).jpg?lang=cs)
Aurora byla starořímská bohyně úsvitu. Jejím ekvivalentem v řecké mytologii byla Éós. V římské mytologii se Aurora každé ráno obnovuje a létá po obloze, oznamujíc příchod Slunce. Ovidius ji jednou označil za dceru Pallase, jindy za dceru Hyperiona. Měla dva sourozence, bratra (Sol, Slunce) a sestru (Luna, Měsíc). Římští spisovatelé ovšem jen zřídka následovali řecké vzory, konkrétně Hésioda, v názoru, že Aurora byla matkou Anemoi (bohů větru). Naopak dosti oblíbený byl v Římě řecký mýtus, že Aurora měla lidského milence, trojského prince Tithóna. Námět byl zpracován v mnoha milostných, ba sexuálních básních. S tím souviselo i přesvědčení, že Aurora byla bohyní mimořádné krásy.[1] Jejími dalšími milenci byli Orion a Kefalos.[2] Římané ji často zobrazovali, jak jede na voze taženém okřídlenými koni po obloze a přitom rozhazuje květiny.[3] Jako metafora úsvitu přežila Aurora i zánik starořímské kultury, píše o ní například William Shakespeare v Romeovi a Julii. Ještě zajímavějším tématem se stala pro pozdně středověké a raně novověké výtvarné umění. Ztvárnili ji Tizian, Guido Reni, Artemisia Gentileschiová, Guercino, Jean-Marc Nattier, Anne-Louis Girodet-Trioson, Pierre Narcisse Guérin či Odilon Redon.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ OSEN, Frode. Aurora Goddess of the Dawn. Roman Empire History [online]. 2023-11-22 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
- ↑ 1911 Encyclopædia Britannica/Aurora (goddess). Wikisource [online]. [cit. 2025-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aurora in Roman Mythology: Myths, Powers and Symbols. Centre of Excellence [online]. [cit. 2025-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-19. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aurora na Wikimedia Commons
