Astrál

Astrál, z latinského astrum, „hvězda“, též astrální sféra či astrální svět, je v západním esoterismu jedna z úrovní existence, existujících vedle běžné fyzické reality. Bývá spojován s běžným lidským vědomím, ale také se sny, vizemi a mimotělními zkušenostmi. Metaforicky leží mezi nižším éterickým světem, spojeným s jemnohmotnou životní energií, a vyšším, mentálním světem, spojeným s abstrakcemi. Koncepce astrálu je důležitá pro různá magická učení, podle kterých obrazy z vyšších světů získávají na této úrovni své obrysy, než se manifestují ve světech nižších, a mág je tak může ovlivnit.

Milan Nakonečný označuje astrál za klíčový pojem hermetismu a celého okultismu vůbec, za „v běžných podmínkách vnímatelného světa nevnímatelnou substanci, která je skrytou dimenzí jsoucna.“ Astrál považuje za zdroj veškerého života a tvořivosti, v kterém se se promítají vzory ze světa idejí, které následně pokračují do nižších úrovní. Následně se pak události na fyzické rovině promítají zpět do astrálu a umožňují v něm číst nadaným jedincům o povaze veškerých událostí, o těchto záznamech se v teosofii hovoří jako o Akášické kronice. Magii, která pracuje s astrálem, označuje Nakonečný jako psychurgii.

S astrálem je v esoterismu a magii spojeno několik důležitých konceptů:

• Astrální tělo, aspekt jednotlivce nacházející se v astrálu, jedno z jednohmotných těl.
• Astrální cestování či astrální projekce, oddělení fyzického a astrálního těla, forma mimotělní zkušenosti.
• Astrální světlo, v díle Eliphase Léviho a jeho následovníků zvláštní látka, skrze kterou působí na svět hvězdy a která umožňuje praktikování magie. Lévi ho ztotožnil s živočišným magnetismem.
• Astrální bytosti jako jsou duše zemřelých, larvy či elementálové.
• V Novalisově Märchen se objevuje androgynní postava zvaná Astralis, která je symbolem poezie, zosobněním astrálního světa a stojí mezi hmotným a duchovním světem.