Antoine Chevrier
| Blahoslavený Antoine Chevrier TOSF | |
|---|---|
| kněz lyonské arcidiecéze | |
 Busta | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | lyonská |
| Arcidiecéze | lyonská |
| Zasvěcený život | |
| Institut | III. františkánský řád |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 25. května 1850 světitel Louis Jacques Maurice de Bonald |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 16. dubna 1826 |
| Místo narození | Lyon Francouzské království |
| Křest | 18. dubna 1825 |
| 1. svaté přijímání | 1837 |
| Datum úmrtí | 3. října 1879 (ve věku 53 let) |
| Místo úmrtí | Lyon Francouzská republika |
| Národnost | francouzská |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 11. června 1913 |
| Beatifikace | 4. října 1986 Lyon, Francie beatifikoval Jan Pavel II. |
| Svátek | 2. října |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Titul svatého | kněz |
| Atributy | kněžský oděv |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoine Chevrier, TOSF (16. dubna 1825, Lyon – 2. října 1879, tamtéž) byl francouzský římskokatolický kněz a člen III. františkánského řádu, zakladatel institutu Prado a jeho ženské větve. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.[1][2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se o Velikonocích 16. dubna 1825 v Lyonu jako jediné dítě svých rodičů. Pokřtěn byl následujícího 18. dubna. Po svém otci zdědil pokorného ducha a laskavost, zatímco po matce vášnivou a energickou povahu. První svaté přijímání přijal v roce 1837.[4][5]
V roce 1840, ve věku čtrnácti let, se jej místní farář zeptal, zda by se chtěl stát knězem. Chevrier o tom nikdy nepřemýšlel, ale řekl, že by rád. Z tohoto poznání pocítil okamžité štěstí a rozhodl se stát knězem. Svá církevní studia zahájil ve svých sedmnácti letech roku 1842. V říjnu roku 1846 přijal kleriku a v roce 1847 tonzuru. Vyjádřil touhu připojit se k zahraničním misiím, ale jeho matka s tím nesouhlasila. Na kněze byl vysvěcen 25. května 1850 lyonským arcibiskupem a kardinálem Louisem Jacquesem Mauricem de Bonaldem a byl poslán jako pomocný duchovní do lyonské čtvrti Saint-André de la Guillotière. Zabýval se zde zlepšením bídných podmínek chudých.[6][7]
Uprostřed noci 31. května 1856 způsobila v jeho působišti velká bouře záplavy. Navzdory nebezpečí vlastního života zachránil několik lidí. Na Štědrý den roku 1856 meditoval před jesličkami a tehdy si uvědomil, že jeho skutečným posláním jako kněze je evangelizovat chudé, ale také se starat o chudé na ulicích. V lednu roku 1857 se v Ars-sur-Formans se o svém poslání poradil se sv. Janem Vianneyem, který jej v tomto povzbudil. Požádal o opuštění své farnosti, aby mohl tento cíl sledovat.[4][5]
V roce 1859 se stal členem III. řádu svatého Františka. Dne 10. prosince 1860 zakoupil opuštěný taneční sál, aby v něm zřídil kapli a útulek pro chudé děti a děti z okrajových oblastí, aby jim poskytl křesťanské vzdělání. Za jeho života přijal tento útulek přibližně 2400 dospívajících chlapců. V roce 1866 otevřel duchovní školu, kde se připravovali budoucí kněží jím zřízeného institutu Prado, kdy první z nich byli vysvěceni v Římě roku 1876. Poté založil také ženskou větev institutu Prado. Roku 1871 hrozily Lyonu a Paříži sociální nepokoje, ale konflikt v Lyonu se zastavil, když Chevrier slavil slavnost Božího těla a ulicemi nesl eucharistii. Hádající se se neodvážili průvod přerušit. Byl také spisovatelem, kdy sepsal několik děl. Jedno z nich kritizovalo chamtivé kněze, kteří příliš lpěli na hmotných statcích.[6][8]
Na jaře roku 1874 onemocněl a jeho zdravotní stav se nadále zhoršoval. Během dočasného zlepšení zdraví podnikl čtyřměsíční návštěvu Říma. Zemřel dne 2. října 1879 v Lyonu po dlouhé nemoci. Jeho pohřbu se zúčastnilo přibližně 10 000 lidí.[5][2]
Úcta
[editovat | editovat zdroj]Její beatifikační proces započal dne 11. června 1913, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 16. ledna 1953 jej papež Pius XII. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 5. července 1986 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.
Blahořečen pak byl dne 4. října 1986 v Lyonu papežem sv. Janem Pavlem II.[9][10]
Jeho památka je připomínána 2. října.[11][7] Bývá zobrazován v kněžském oděvu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine Chevrier na anglické Wikipedii.
- ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Blessed Antoine Chevrier [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Beato Antonio Chevrier. Santiebeati.it [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Antoine Chevrier. www.causesanti.va [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b CLAIRVAL, Abbaye Saint-Joseph de. Blessed Antoine Chevrier [online]. 2010-11-10 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ANASTPAUL. Saint of the Day – 2 October – Blessed Antoine Chevrier T.O.S.F. (1825-1879) [online]. 2018-10-02 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Beato Antonio Chevrier - Cathopedia, l'enciclopedia cattolica. it.cathopedia.org [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
- ↑ a b evangeliodeldia.org [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
- ↑ Beato Antonio Chevrier. SantoDelGiorno.it [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ 4 ottobre 1986, Beatificazione del Servo di Dio Padre Antonio Chevier nel campo Eurexpo di Lione. www.vatican.va [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Chevrier, Antoine Marie, Bl. | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
- ↑ ADMIN, Autore:. Il beato Chevrier e i preti del Prado [online]. 2024-09-26 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (italsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine Chevrier na Wikimedia Commons
- (anglicky) Hagiography Circle
- (anglicky) Saints SQPN
- (italsky) Santi e Beati
