Přeskočit na obsah

Alejandro Tabilo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alejandro Tabilo
Alejandro Tabilo v kvalifikaci French Open 2023
Alejandro Tabilo v kvalifikaci French Open 2023
PřezdívkaJano[1]
StátChileChile Chile
Datum narození2. června 1997 (28 let)[2]
Místo narozeníToronto, Kanada[2]
Výška188 cm[2]
Hmotnost75 kg[2]
Profesionál od2015[2]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 266 688 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů68–70
Tituly3 ATP, 5 challengerů, 3 ITF
Nejvyšší umístění19. místo (1. července 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Open2. kolo (2025)
Wimbledon3. kolo (2024)
US Open2. kolo (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů28–27
Tituly1 ATP, 5 ITF
Nejvyšší umístění106. místo (27. ledna 2025)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2022, 2024)
Wimbledon1. kolo (2022, 2024)
US Open1. kolo (2024)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250924a24. září 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alejandro Tabilo Álvarez (* 2. června 1997 Toronto, Ontario) je chilský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2024 na 19. místě a ve čtyřhře v lednu 2025 na 106. místě. Trénuje ho Guillermo Gómez.[1][2]

V chilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 utkáním skupiny finálového turnaje proti Německu, v němž s Barriosem Verou prohráli rozhodující čtyřhru s Krawietzem a Miesem. Němci tak zvítězili 2–1 na zápasy. Do listopadu 2025 v soutěži nastoupil k třinácti mezistátním utkáním s bilancí 5–6 ve dvouhře a 4–6 ve čtyřhře.[4]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1997 chilským emigrantům Ricardu a Márii Tabilovým v kanadském Torontu, kde se rodiče vlastnící úklidovou firmu poznali. Má bratra Sebastiana Tabila. Ve třinácti letech odjel trénovat do bradentonské IMG Academy.[5][6][1] Za preferovaný úder uvedl kraťas, jako oblíbený povrch antuku a z turnajů Wimbledon.[1]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na grandslamu debutoval jako 22letý v singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Zapata Miralles, Stachovskyj a Viola. V úvodním kole dvouhry zvládl pětisetovou bitvu s kolumbijským kvalifikantem Danielem Elahim Galánem,[7] než jej vyřadila americká světová devatenáctka John Isner.[8] Po skončení se poprvé posunul do elitní světové dvoustovky žebříčku, z 208. na 172. místo.[9]

Při daviscupovém debutu na finálovém turnaji 2019 proti Německu

V hlavní soutěži okruhu ATP Tour debutoval únorovým Chile Open 2020, do něhož obdržel divokou kartu. Po výhře nad Italem z druhé stovky Paolem Lorenzim jej na santiagské antuce zastavil druhý nasazený Nor a pozdější finalista Casper Ruud.[10] Účast ve druhém kole zopakoval o rok později, když na Chile Open 2021 nejdříve porazil Slováka Jozefa Kovalíka, aby jeho cestu soutěží ukončil chilský dvaadvacátý muž klasifikace a pozdější vítěz Cristian Garín.[11]

Do série Masters premiérově zasáhl na březnovém Miami Open 2021 po výhře v kvalifikačním kole nad Damirem Džumhurem. Časnou porážku v miamské dvouhře mu přivodil devadesátý pátý muž pořadí Mikael Ymer ze Švédska.[12] První výhry v mistrovské sérii dosáhl na říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells, v jehož úvodu přehrál rovněž devadesátého pátého hráče žebříčku, Američana Denise Kudlu. Ve dvou setech pak nestačil na světovou sedmičku Mattea Berrettiniho. Proti Italovi tak odehrál první střetnutí s příslušníkem světové desítky.[13]

V kvalifikaci Wimbledonu 2023

Po prohře s jedenatřicátým mužem klasifikace Carlosem Alcarazem na Australian Open 2022 si na únorovém Córdoba Open 2022 poprvé zahrál čtvrtfinále, semifinále i finále turnaje ATP Tour. Jako 144. hráč žebříčku musel projít kvalifikací. Mezi poslední osmičkou vyřadil Argentince Sebastiána Báeze a poté nejvýše nasazenou světovou čtrnáctku Diega Schwartzmana, čímž zaznamenal debutové vítězství na hráčem z první dvacítky.[14] V souboji o titul nenašel recept na 34letého Španěla Alberta Ramose-Viñolase, přestože získal úvodní sadu. Ve druhém setu navíc ztratil náskok jednoho a ve třetím dvou prolomených podání.[15] O dva týdny později postoupil přes Garína a Miomira Kecmanoviće do semifinále Chile Open 2022, v němž byl nad jeho síly Španěl Pedro Martínez z osmé desítky.[16] Čtvrtfinále si zahrál na mnichovském BMW Open 2022, kde jej zastavil Němec Oscar Otte.[17] Stejný soupeř jej vyřadil o týden dříve i na Serbia Open. Přes Jordana Thompsona se probojoval do osmifinále BNP Paribas Open 2023. V něm však podlehl americké světové šestnáctce Francesi Tiafoeovi.[18][9]

První kariérní trofej na túře ATP získal na lednovém ASB Classic 2024 v Aucklandu. Z pozice 82. muže klasifikace musel projít kvalifikací. Jediný set na turnaji mu na úvod dvouhry odebral Chorvat Borna Gojo. Ve druhém kole přehrál Nizozemce z šesté desítky Botice van de Zandschulpa a v semifinále pětatřicátého hráče žebříčku, francouzského teenagera Arthura Filse. V souboji o titul zdolal o čtyři roky staršího Japonce Tara Daniela po dvousetovém průběhu. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do první padesátky, na 49. místo. Stal se tak prvním chilským vítězem turnaje na tvrdém povrchu od Fernanda Gonzáleze na China Open 2007 a třetím aktivním chilským šampionem po Garínovi a Jarrym. Představoval také prvního kvalifikanta od Juana Manuela Cerúndola na Córdoba Open 2021, jenž vybojoval titul.[19][20] Na římském Internazionali BNL d’Italia 2024 se přes Čanga Č’-čena poprvé probojoval do semifinále Mastersu.[21] Již ve třetím kole se premiérově střetl s úřadující světovou jedničkou. V prvním vzájemném duelu s Novakem Djokovićem ztratil jen pět gamů. Stal se tak prvním chilským přemožitelem nejvýše postavného tenisty pořadí od výhry Gonzáleze nad Federerem na Turnaji mistrů 2007.[22]

Po průchodu kvalifikačním sítem vyhrál na zářijovém Chengdu Open 2025 v Čcheng-tu třetí titul v rámci okruhu ATP. Ve druhém kole vyřadil světovou třicítku Luciana Darderiho. Nezastavili ho ani Australan Christopher O'Connell a v semifinále třiatřicátý muž pořadí Brandon Nakashima. V závěrečném duelu zdolal nejvýše nasazenou světovou devítku Lorenza Musettiho po třísetovém dramatu, když v rozhodující sadě odvrátil dva mečboly. V závěrečném tiebreaku navíc otočil průběh ze stavu míčů 1–4. Sedmizápovou neporazitelností se po skončení, v září 2025, vrátil do elitní stovky žebříčku, posunem ze 112. na 72. příčku.[23]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (3–2 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 5 (3–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. únor 2022 Córdoba, Argentina ATP 250 antuka Španělsko Albert Ramos-Viñolas 6–4, 3–6, 4–6
Vítěz 1. leden 2024 Auckland, Nový Zéland ATP 250 tvrdý Japonsko Taró Daniel 6–2, 7–5
Finalista 2. březen 2024 Santiago, Chile ATP 250 antuka Argentina Sebastián Báez 6–3, 0–6, 4–6
Vítěz 2. červen 2024 Mallorca, Španělsko ATP 250 tráva Rakousko Sebastian Ofner 6–3, 6–4
Vítěz 3. září 2025 Čcheng-tu, Čína ATP 250 tvrdý Itálie Lorenzo Musetti 6–3, 2–6, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. březen 2024 Santiago, Chile ATP 250 antuka Chile Tomás Barrios Vera Brazílie Orlando Luz
Chile Matías Soto 		6–2, 6–4
Finalista 1. červen 2024 Mallorca, Španělsko ATP 250 tráva Ekvádor Diego Hidalgo Spojené království Julian Cash
USA Robert Galloway 		4–6, 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (5 D; 0 Č)
ITF (3 D; 5 Č)

Dvouhra (8 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. prosinec 2016 Santiago, Chile antuka Argentina Genaro Olivieri 6–4, 4–6, 6–3
2. prosinec 2018 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý Dominikánská republika José Olivares 6–3, 6–3
3. únor 2019 Aktobe, Kazachstán tvrdý (h) Nizozemsko Niels Lootsma 6–3, 6–4
4. listopad 2021 Guayaquil, Ekvádor antuka Nizozemsko Jesper de Jong 6–1, 7–5
5. květen 2023 Francavilla al Mare, Itálie antuka Francie Benoît Paire 6–1, 7–5
6. červenec 2023 Karlsruhe, Německo antuka Itálie Giulio Zeppieri 2–6, 1–0skreč
7. listopad 2023 Guayaquil, Ekvádor antuka Kolumbie Daniel Elahi Galán 6–2, 6–2
8. listopad 2023 Brasília, Brazílie tvrdý Argentina Román Burruchaga 6–3, 7–6(8–6)

Čtyřhra (5 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. prosinec 2016 Santiago, Chile antuka Chile Jorge Montero Chile Jorge Aguilar
Chile Víctor Núñez 		6–3, 6–4
2. říjen 2017 Antalya, Turecko antuka Chorvatsko Domagoj Biljesko Itálie Riccardo Bonadio
Itálie Federico Maccari 		7–6(7–5), 4–6, [10–3]
3. říjen 2017 Antalya, Turecko antuka Chorvatsko Domagoj Biljesko Rusko Alexandr Boborykin
Rusko Timur Kijamov 		6–3, 6–4
4. listopad 2017 Curicó, Chile antuka Argentina Matías Franco Descotte Argentina Mariano Kestelboim
Argentina Matías Zukas 		6–2, 6–3
5. červen 2019 Bacău, Rumunsko antuka Peru Juan Pablo Varillas Peru Alexander Merino
Argentina Manuel Peña Lopez 		7–6(7–5), 7–6(7–4)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alejandro Tabilo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Alejandro Tabilo | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f Alejandro Tabilo na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20250924a24. září 2025
  3. ↑ Alejandro Tabilo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20250924a24. září 2025
  4. ↑ Alejandro Tabilo na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20250924a24. září 2025
  5. ↑ Chasing his Tennis Dream. Tidcombe Sports [online]. 2014-08-28 [cit. 2024-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-15. (anglicky) 
  6. ↑ Papá de Tabilo y el sentimiento patrio de su hijo: “Nunca se le pasó por la cabeza jugar por Canadá, era diferente a lo fríos que son acá”. Publimetro Chile [online]. 2020-01-21 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. ↑ Tabilo tras su triunfal debut en Australia: "Es una sensación increíble". La Tercera [online]. 2020-01-21 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. ↑ BRADEN, Jonathon. John Isner Is Usually Cold In January And February. FiveThirtyEight [online]. 2020-01-24 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Alejandro Tabilo | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Ruud, Delbonis advance at Chile Open, Cuevas out. Sportsnet.ca [online]. 2020-02-26 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Christian Garin reaches the Chile Open quarter finals. UBITENNIS [online]. 2021-03-12 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Tabilo perdió en su debut del Masters 1000 de Miami. ESPNdeportes.com [online]. 2021-03-24 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (španělsky) 
  13. ↑ MEYER, Luke. Matteo Berrettini beats Tabilo in the 2nd round of the BNP Paribas Open.. Tennis Tonic [online]. 2021-10-11 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ TABILO VENCIÓ A SCHWARTZMAN EN EL CÓRDOBA OPEN Y ES EL PRIMER FINALISTA. www.cordobaopen.com [online]. Torneos y Competencias S.A., 2022-02-05 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (španělsky) 
  15. ↑ Ramos-Vinolas Spoils Tabilo's Dream Run With Incredible Comeback In Cordoba Final. ATP Tour [online]. 2022-02-07 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Spain's Martinez and Argentina's Baez reach Chile Open final. AP News [online]. 2022-02-27 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Tennis, BMW Open in München: Oscar Otte im Halbfinale - erfolgreich wie noch nie. SPORT1 [online]. 2022-04-29 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (německy) 
  18. ↑ Indian Wells: Tiafoe scores 150th career win to reach QFs. Tennis Majors [online]. 2023-03-15 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Qualifier Tabilo wins first ATP Tour title in Auckland. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Qualifier Alejandro Tabilo wins first ATP title in Auckland over Taro Daniel. Tennis [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Alejandro Tabilo beats Zhang Zhizhen, reaches Rome SFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-15 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Alejandro Tabilo beats Novak Djokovic in Rome. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-12 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Alejandro Tabilo saves 2 CPs, stuns Lorenzo Musetti to win Chengdu title. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-09-23 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alejandro_Tabilo&oldid=25275469“