Aglaia
| Aglaia | |
|---|---|
 | |
| Význam | bohyně půvabu a krásy |
| Partner | Héfaistos |
| Rodiče | Zeus a Eurynomé |
| Sourozenci | Eufrosyné, Thálie |
| Děti | Morfeus, Eucleia, Eupheme, Euthenia, Philophrosyne |
| Oblast uctívání | Starověké Řecko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aglaia (latinsky Aglaia) je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (ovšem podle jiné verze dcera boha slunce Hélia a najády Aigly).
Je jednou z Charitek, jsou to bohyně půvabu a krásy.
Nejznámější jsou tři:
- Aglaia je nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že je Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
- Eufrosyné – „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Je také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
- Thálie – „Kvetoucí“, je bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“
Méně známé jsou další jejich sestry Charis, Pásithea, Kléta, Faenna, Thalló, Auxó a Hégemoné.
Charitky jsou půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytují mnohá dobrodiní. Téměř vždy jsou ve společnosti jiných bohů. Ochraňují průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbají o krásu umění. Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy. Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto symbolikou:
- vždy ve trojici – jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
- drží se vždy za ruce – dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
- vyjadřují radost – tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
- jsou mladé – vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
- mají průsvitné roucho – dobrodiní se nebojí pohledu
Odraz v umění
[editovat | editovat zdroj]Podoba Charitek se zachovala na velkém počtu uměleckých děl – sochách, reliéfech, vázových malbách:
- sousoší Tři Grácie je římská práce z 3. až 2. stol. př. n. l., je ve Vatikánském muzeu a v pařížském Louvru
- další sousoší stálo u vchodu k Athénské Akropoli, podle Pausania prý bylo dílem filosofa Sokrata, který byl původním povoláním sochař; ale nedochovalo se
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Guus Houtzager, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aglaia na Wikimedia Commons