AEW&C

Airborne Early Warning and Control (AEW&C) je v anglické vojenské terminologii označení pro létající středisko velení a řízení, které umožňuje získávání informací s pomocí výkonného radaru a další elektroniky. Poskytuje možnost dohledu a kontroly vzdušného prostoru. Získané informace mohou být využity k navádění protivzdušné obrany na cíle a řízení vojenských operací.

Počátky systému AEW&C(AEW) lze vysledovat v roce 1944, kdy britské letectvo RAF začalo používat upravené bombardéry Wellington pro sledování Severního moře.^{[chybí zdroj]} Masovější využití systémů AEW/AEW&C však přišlo ze strany leteckých složek US Navy již od konce druhé světové války a na přelomu 60. a 70. let 20. století ze strany sovětského a amerického letectva. Později se připojili někteří členové NATO. V současnosti jej využívá velké množství vojenských letectev, které si pořízení a provoz takového systému mohou dovolit.

Většina letounů s výkonnějším řešením se vyznačuje charakteristickou kruhovou nástavbou nad trupem, to označujeme jako AWACS (Airborne Warning And Control System), což je specifický systém řízení a uvědomování.^{[chybí zdroj]} Méně výkonné^{[chybí zdroj]} instalace radaru bývají integrovány většinou do nadstavby podélného tvaru (např. Saab 340 AEW&C), případně jsou integrovány do trupu.

Historie

V průběhu roku 1944 byl jako první letoun upraven bombardér Vickers Wellington (model Wellington XIV) 407. letky RCAF pro roli AEW&C, instalací radaru. Takto upravený letoun byl používán nad Severním mořem k detekci a navedení stíhačů RAF proti německým bombardérům He-111 z nizozemských základen a střelám V-1. Již tehdy byli na palubě letounu letečtí návodčí pro řízení letového provozu.

V roce 1945 začalo US Navy používat jako svůj první stroj v roli AEW přestavěný námořní palubní letoun Grumman TBF Avenger, model TBM-3W, který byl schopen svým radarem AN/APS-20 detekovat nízko letící formaci letounů na vzdálenost 160 km. V roce 1944 také US Navy začalo experimentovat s upraveným pozemním strojem Boeing PB-1W Fortress s radarem AN/APS-20 v podtrupové gondole a několika operátory na palubě, v roli bojového informačního středika (Combat Information Centre), především s cílem obrany proti útokům japonských kamikaze na větší vzdálenosti.^[1]

Od roku 1950 US Navy začala používat přestavěný námořní palubní letoun Douglas A-1 Skyraider s radarem AN/APS-20.

V letech 1954 USAF a 1956 US Navy zavedly do operační služby Lockheed EC-121 Warning Star stále jen v roli AEW, bez řízení letového provozu.

V roce 1958 zařadila US Navy Grumman E-1 Tracer pro roli AEW.

V roce 1964 US Navy zavedly do operační služby Grumman E-2 Hawkeye.

Od roku 1965 začalo Sovětské letectvo používat Tupolev Tu-126 svůj první letoun vlastní konstrukce se systémem AEW&C.

V roce 1977 USAF zavedly do operační služby E-3 Sentry.^[2]^[3]

Od roku 1984 začalo Sovětské letectvo používat Berijev A-50, který měl být do roku 2020 nahrazen letounem Berijev A-100, jehož zkoušky začaly v roce 2015.^[4]^[5]

Současnost

V současné době miniaturizace elektroniky existují kromě klasických velkých strojů AWACS také méně výkonné systémy integrované do malých obchodních letounů s proudovým pohonem. Díky tomu jsou letouny se systémem AWACS dostupnější pro širší okruh zájemců.

Seznam letadel kategorie AEW&C

Ve službě

Ve vývoji

Vyřazené

Odkazy

Reference

Literatura

HIRST, Mike, 1983. Airborne Early Warning: Design, Development, and Operations. 1. vyd. London: Osprey Publishing. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-0-85045-532-8. (anglicky)

Související články

Radar včasné výstrahy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu AWACS na Wikimedia Commons

[FOOTNOTEHirst198360–61-1] Hirst 1983, s. 60–61.

[2] E-3 AWACS (Sentry) Airborne Warning and Control System, United States of America

[3] AWACS

[4] Berjev A-100 Premier: Nový ruský AWACS na obzoru

[5] Bitevní čmelák: ruský AWACS stále létá a dostane nástupce

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]