Samuržakanci

Samurzakano (gruzínsky: სამურზაყანო, samurzak'ano) je historický region v jihovýchodní části Abcházie, na západě Gruzie. Tato oblast, která se zhruba kryje s dnešním okresem Gali, je tradičně osídlena Megrely, subetnickou skupinou Gruzínů. Její dějiny jsou úzce spjaty s politickými a demografickými změnami na Kavkaze, zejména v kontextu vztahů mezi Abcházským a Megrelským knížectvím a později Ruským impériem a Sovětským svazem.

Původ a Geografie

Název "Samurzakano" doslova znamená "země Murzakana". Vznikl na počátku 18. století, kdy se tato oblast stala lénem jedné z větví abchazského šlechtického rodu Šervašidze (Čačba). Konkrétně se jednalo o léno Murzakana Šervašidzeho, který dal regionu své jméno. Geograficky se Samurzakano rozkládalo na území mezi řekami Ghalidzga a Enguri, což odpovídá dnešnímu okresu Gali a části okresu Očamčire. Historicky tvořilo nárazníkovou zónu mezi knížectvími Abcházie a Samegrelo (Megrelie).

Historický Vývoj

Vznik a Rané Dějiny: V druhé polovině 17. století se abchazským knížatům z rodu Šervašidze podařilo dobýt území až k řece Inguri, včetně oblasti pozdějšího Samurzakana. Po rozpadu Abchazského knížectví kolem roku 1700 připadlo území mezi řekami Ghalidzga a Inguri větvi rodu Šervašidze, jejíž člen, Murzakan, založil nové panství, které po něm získalo název "Samurzakano". Vyšší třídu tohoto nového knížectví tvořila převážně gruzínsky mluvící abchazská šlechta, zatímco rolníci byli jak abchazského, tak gruzínského (megrelského) původu.

Ruská nadvláda a demografické změny: Po anexi kavkazských knížectví Ruským impériem v 19. století se demografická a politická situace v Samurzakanu začala měnit. V roce 1840 ruská administrativa oficiálně uznala obyvatele Samurzakana jako samostatný "samurzakanský kmen". V této době se obyvatelstvo postupně začalo vzdalávat od abchazského jazyka a přiklánět se k megrelštině, která byla nezbytná pro komunikaci s úřady, důstojníky a duchovenstvem.

Údaje o populaci z tohoto období jsou často protichůdné. Zatímco někteří historici uvádějí, že region byl již v této době převážně megrelský, jiní zdůrazňují abchazský původ obyvatelstva a jeho postupnou asimilaci. Sčítání lidu z roku 1897 uvádí v Abcházii (včetně Samurzakana) 58 000 Abcházců a 25 000 Gruzínů.

Sovětské období a další demografické posuny: Během sovětského období pokračovaly demografické změny, zejména za vlády Lavrentije Beriji ve 30. letech 20. století, kdy byla podporována migrace Megrelů do Abcházie. Po roce 1926 sovětská sčítání lidu již nerozlišovala mezi Gruzíny a Megrely jako samostatnými národnostmi. Za vlády Josifa Stalina, v letech 1944/45 až 1953, byly abchazské školy uzavřeny a kulturní instituce potlačeny, což je někdy vnímáno jako pokus o asimilaci Abcházců do gruzínské většiny.

Etnografie a Identita

Etnografická identita obyvatel Samurzakana je komplexní a byla předmětem historických debat. Zatímco původní vládnoucí vrstva byla abchazského původu, rolnické obyvatelstvo mělo smíšené abchazsko-megrelské kořeny. Postupem času, zejména v 19. a 20. století, převládla megrelská identita a jazyk. Dnes je drtivá většina obyvatel okresu Gali (historického Samurzakana) tvořena Megrely, kteří se hlásí ke gruzínské národnosti.

Současnost

Po gruzínsko-abchazském konfliktu v letech 1992-1993 a následných etnických čistkách uprchla většina megrelského obyvatelstva z okresu Gali. V pozdějších letech se část z nich vrátila, ale region zůstává politicky a humanitárně citlivou oblastí v rámci mezinárodně neuznané Republiky Abcházie. Historie Samurzakana je tak i nadále klíčovým prvkem v širším kontextu gruzínsko-abchazských vztahů. Navrátilci a zbývající gruzínské obyvatelstvo čelí značným výzvám, včetně omezení ve výuce v gruzínském jazyce, potíží se svobodou pohybu přes administrativní hranici na řece Enguri a tlaku na přijetí abchazského občanství, což je proces známý jako "pasportizace". Tato situace udržuje region v neustálém napětí a nejistotě a je pravidelným bodem jednání na mezinárodních fórech, jako jsou Ženevské mezinárodní diskuse. Osud Samurzakana tak zůstává jedním z nejsložitějších a nejbolestivějších důsledků konfliktu.