Debraď
| Debraď | |
|---|---|
 Kostel sv. Petra a Pavla | |
 Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°39′13″ s. š., 20°58′33″ v. d. |
| Nadmořská výška | 265 m n. m. |
| Časové pásmo | +1 +2 (letní čas) |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Košický |
| Okres | Košice-okolí |
| Tradiční region | Abov |
  Debraď | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 23,79 km²[1] |
| Počet obyvatel | 400 (2024)[2] |
| Hustota zalidnění | 16,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | obec |
| Starosta | Adrianna Gergely Papp |
| Vznik | 1255 |
| Oficiální web | www |
| adrianna | |
| Adresa obecního úřadu | Debraď 147 045 01 |
| Telefonní předvolba | 055 |
| PSČ | 044 23 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | KS |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Debraď (do roku 1927 Debrač, maďarsky Debrőd, v 19. století též Jászódebrőd[3]) je obec v okrese Košice-okolí v Košickém kraji na Slovensku. Žije v ní 400[2] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1255 se Debraď poprvé objevuje v majetkové listině jasovského kláštera[4] jako Debragh. V majetku kláštera vesnice zůstala (s přerušeními) až do roku 1848.[4] Ve 14. století se zde usadili zemědělci a vinaři z nedaleké Moldavy. Od roku 1436 si Nádasdi István a Hangoni László, páni z turňanského hradu, nárokovali vlastnictví pozemků v Debradě a okolí, což spolu se svými syny realizovali o dva roky později přivlastněním si lesů, polí a luk po způsobu loupeživých baronů. Teprve v roce 1447 se Debraď vrátil do majetku jasovského kláštera. V následujících desetiletích se mezi krajskou šlechtou poměrně často měnilo vlastnictví. Během povstání proti Habsburkům a řádící morové epidemie odešlo z obce Debraď mnoho obyvatel. Po vyhnání Turků v roce 1715 byla obec dosídlena jihomaďarskými zemědělci z okolí Segedína, jejichž potomci dodnes mluví segedínským dialektem.[4] První římskokatolická škola byla otevřena v roce 1734. V roce 1828 žilo v Debradě 657 obyvatel v 93 domech, k roku 1851 se uvádí 659 čistě katolických obyvatel. V roce 1866 bylo území obce rozšířeno o některé oblasti východně od Bodvy. V roce 1900 se počet obyvatel obce zvýšil na 724. Velkou část obce zničil v roce 1911 velký požár.
Během první světové války zahynulo devět místních občanů. Dalších čtrnáct občanů přišlo o život v místních bojích v roce 1918, kdy vesnici obsadily jednotky Maďarské sovětské republiky pod vedením Bély Kuna. Na základě Trianonské smlouvy se Debraď stal součástí Československa. V roce 1921 zde žilo 589 obyvatel, z toho 1 Rusín a 586 Maďarů.[5] V důsledku první vídeňské arbitráže obec v letech 1938 až 1945 připadla Maďarsku.[6] Na Zelený čtvrtek 1944 zasáhl kostelní věž blesk, zemřeli čtyři věřící a více než deset bylo zraněno. V roce 2000 byla v místní části Hatiny otevřena vápenka.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Obec se nachází dvacet kilometrů západně od Košic a dvanáct kilometrů severně od maďarských hranic. Téměř 24 km² velké správní území zahrnuje nejvýchodnější úsek Slovenského krasu a sahá na východ až do údolí řeky Bodvy s částí obce Hatiny. Debraď je obklopen zalesněnými kopci (Lipová hora 376 m, Koňcový košiar 463 m, Vapenný vrch 478 m). Východně od Bodvy je terén rovinatější. Do správního území obce zasahuje národní park Slovenský kras a nachází se v něm Hatinská jeskyně.
Zvláštností je pět jeskyní v bezprostřední blízkosti obce – všechny se nacházejí na strmém krasovém západním břehu Bodvy.
Dne 5. června 2019 byly v katastru obce jeskyňáři Slovenské speleologické společnosti objeveny tři největší, resp. nejvýznamnější jeskyně Jasovské planiny pojmenovaná objeviteli Debradská propast.[7] Jeskyně představuje speleogeneticky i morfologicky komplikovanou jeskynní strukturu, která je pravděpodobně součástí rozsáhlejší jeskynní soustavy. Morfologicky jde o soustavu šachet, dómů, chodeb a síní/dómů. Vstupní šachta hluboká 55 metrů se lahvovitě rozšiřuje směrem dolů. Příkře ukloněnou chodbou je spojena s dómem, v jehož stěně ve výšce pěti metrů pokračuje inaktivní freatická chodba do vzdálenosti padesáti metrů. V jejím závěru se nachází mohutný zával. Dne 21. července 2019 byla v závalu po výkopu a rozšíření objevné úžiny jeskyňáři Slovenské speleologické společnosti objevena patnáct metrů hluboká šachta ústící do tzv. Medvědího dómu v hloubce osmdesát metrů pod povrchem. Na jeho dně se nachází další, sedm metrů hluboká šachta fluviokrasově modelovaná, která končí sifonem. V dómu pod vstupní šachtou se nachází kromě sezónní hydrologicky aktivní chodby s kostrami několika hadů také svislý skalní stupeň, který vyúsťuje do další dómovité síně, resp. mohutné, příkře ukloněné jeskynní chodby ukončené dvěma sifony v hloubce devadesát metrů. Východní sifon se podařilo obejít 21. července 2019, ale průchod končí závalem.
Jeskyně je hydrologicky je pravděpodobně vázána na Vyvěračku Svatého Jana, resp. na Vyvěračku Redník. Oba krasové prameny se nacházejí v údolí potoka Drienovec. Odhadovaná polygonová délka jeskyně je asi 600 metrů. Hloubka jeskyně byla odhadem stanovena na devadesát metrů. Převýšení dna jeskyně vůči Vyvěračce Svatého Jana činí 34 metrů. To znamená, že pokud jeskyně nepokračuje zaplavenými freatickými koleny, měly by se prosadit především téměř horizontální jeskynní prostory. V jeskyni se nachází množství jeskynních komínů, které postupně zdolávají jeskyňáři Slovenské speleologické společnosti speciální lezeckou technikou.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla z roku 1834.[8]
- Pramen svatého Ladislava, který byl podle legendy vyškrábán kopytem koně svatého Ladislava, když jeho vojsko umíralo žízní. Vedle pramene, který je velmi vydatný a ani v největších suchách nevysychá, byl na začátku 16. století postaven kostel sv. Ladislava – tento zděný kostel zničili Turci. Je zde postaven symbolický dřevěný kostel a je zde křižovatka turistických cest.[9]
- Kaple Nejsvětější Trojice
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Debraď na slovenské Wikipedii a Debraď na německé Wikipedii.
- ↑ Hustota obyvateľstva - obce [om7014rr] : Rozloha (Štvorcový meter). Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky. 31. března 2025. Dostupné online. [cit. 2025-04-24].
- ↑ a b Počet obyvateľov podľa pohlavia - obce (ročne) [om7101rr]. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky. 31. března 2025. Dostupné online. [cit. 2025-04-24].
- ↑ Slovenské slovníky. slovnik.juls.savba.sk [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c Debrőd – Debraď » Dejiny obce [online]. [cit. 2025-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Chytilův místopis Československé republiky. Praha: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 166.
- ↑ Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 19.
- ↑ Predbežná správa z objavenia Debraďskej priepasti na Jasovskej planine v Slovenskom krase dňa 25.6.2019. Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva Liptovský Mikuláš-pracovisko Košice, Košice, 2019, 3 s. Manuskript+1 fotografická príloha
- ↑ Debraď - Kostol sv. Petra a Pavla. www.pamiatkynaslovensku.sk [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Rastlinný kostol a vyvieračka sv. Ladislava. vypadni.sk [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. (slovensky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Sprievodca: Debraď a okolie. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2021. Dostupné online. ISBN 978-80-570-3321-9.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Debraď na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
