Alois Piňos
| Profesor Alois Piňos | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 2. října 1925 Vyškov  Československo |
| Úmrtí | 19. září 2008 (ve věku 82 let) Brno Česko |
| Žánry | klasická hudba, elektroakustická hudba, happening a audiovizuální dílo |
| Povolání | hudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog, učitel a spisovatel |
| Ocenění | Cena města Brna (2002) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alois Piňos (2. října 1925 Vyškov – 19. září 2008 Brno) byl český hudební skladatel, publicista, hudební organizátor a pedagog. Patří mezi zakladatele tzv. české „nové hudby“, která se prosadila v šedesátých letech 20. století, tehdy byl jedním z jejích nejvýraznějších představitelů.
Příležitostně užíval uměleckého jména Alois Simandl Piňos, které vycházelo z rodného příjmení manželky Ludmily.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1945–1949 vystudoval lesnický odbor Vysoké školy zemědělské v Brně. Hudební teorii a kompozici studoval nejprve soukromě u Viléma Blažka a Miroslava Barvíka. Absolvoval abiturientský kurz na konzervatoři v Brně u Viléma Petrželky a v roce 1953 dokončil studium kompozice na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně[2] u Jaroslava Kvapila. Od roku 1953 působil na této škole jakož učitel hudební teorie a kompozice.
V roce 1969 se Piňos na JAMU habilitoval na základě Koncertu pro orchestr a mgf. pás a teoretické studie Vyvážené intervalové řady. V roce 1990 byl jmenován profesorem skladby.[1]
Byl spoluzakladatelem „Tvůrčí skupiny A“, orchestru pro novou hudbu „Studio autorů“, sdružení „Camerata Brno“, uměleckého sdružení „Q“, Společnosti elektroakustické hudby a členem „Ateliéru '90 Praha“, pražské Umělecké besedy a české sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Pomáhal organizovat festivaly „Expozice experimentální hudby“ a „Expozice nové hudby“. Byl žádaným členem mnoha mezinárodních skladatelských porot, vyučoval na mistrovských kurzech a přednášel na vysokých hudebních školách a na mezinárodních konferencích po celé Evropě. V letech 1984–1994 byl stálým docentem na Mezinárodních prázdninových kurzech pro Novou hudbu v Darmstadtu a pracoval i pro Westdeutscher Rundfunk Köln.
Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně vychoval celou generaci nadějných mladých skladatelů. Mezi ně patří například Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Jiří Kollert, Daniel Forró či Ivo Medek.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Komponoval díla mnoha klasických hudebních žánrů. Od komorních a vokálních děl až po díla symfonická. Vedle toho se hluboce zajímal o netradiční formy. Vytvářel hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové (scénické) produkce i audiovizuální kompozice. Jako jeden z prvních českých skladatelů se věnoval elektroakustické hudbě. Je také průkopníkem týmové kompozice. Spolu s Ivo Medkem a Milošem Štědroněm založil skladatelský tým, který vytvořil několik zajímavých kolektivních skladeb.
V době svých začátků pro něj byl charakteristický drsný a disonantní zvuk se sklonem ke grotesknosti, k určité bizarnosti až specifickénu humoru. V pozdější tvorbě se u něj objevily další jemně delikátní a křehké polohy, pro něž byla charakteristická zvuková svoboda, svébytná melodičnost, jakož i lidsky existenciální a obecná spirituální témata.
Vedle kompoziční a pedagogické činnosti se zabýval rovněž hudební teorií. Jeho nejznámějším dílem je monografie Tónové skupiny (Praha 1971, anglicky Brno 2001). V letech 1969–1989 byla jeho tvorba komunistickým režimem z ideologických důvodů umlčována.
Zajímavá hudební prvenství
[editovat | editovat zdroj]- průkopník experimentální hudební kompozice kombinující hru orchestru s různými technickými prostředky, například s magnetofonovým páskem – Koncert pro orchestr a magnetofonový pásek z roku 1964
- týmová kompozice (1969–1971)
- průkopnická činnost na poli audiovizuálních děl
- hudba, jež byla vytvořena ze zvuků krápníků, jednalo se o tzv. speleofonii (1976)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b FLAŠAR, Martin. Piňos, Alois. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. 23.3.2012 [cit. 14. 5. 2025]. Dostupné z: https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=4257
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 153.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČERNUŠÁK, Gracian, ed.; NOVÁČEK, Zdenko, ed. a ŠTĚDROŇ, Bohumír, ed. Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek druhý, M–Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965. 1080 s.
- JANEČKOVÁ, Dagmar. Alois Piňos – skladatelská a pedagogická činnost – analýzy komorních děl po roce 2005. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/jo0rr/
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Alois Piňos v České divadelní encyklopedii
- Životopis
- Životopis
- Dagmar Janečková: Alois Piňos – Skladatelská a pedagogická činnost
- Článek k 80. narozeninám A.Piňose Archivováno 23. 12. 2005 na Wayback Machine.
- Zpráva o úmrtí nai Dnes.cz
- Requiem za brněnského hudebního skladatele Aloise Piňose
- Seznam dostupných skladeb na Musicbase
- Čeští vysokoškolští pedagogové
- Čeští hudební pedagogové
- Čeští hudební skladatelé
- Nositelé Ceny města Brna
- Absolventi Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
- Absolventi Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění
- Pedagogové na Janáčkově akademii múzických umění
- Narození 2. října
- Narození v roce 1925
- Narození ve Vyškově
- Úmrtí 19. září
- Úmrtí v roce 2008
- Úmrtí v Brně
- Pohřbení na Královopolském hřbitově